Tváří v tvář beztvarosti

Jakým způsobem je narativní text
schopen uchopit, zprostředkovat
a vynalézt fenomén beztvarosti, doposud
spojovaný výhradně s oblastí výtvarného
umění?

Jakkoli to může daný pojem evokovat,
beztvarost neoznačuje absenci, likvidaci
či abstraktní redukci konkrétních forem,
nýbrž akt tvořivé deformace, proces rozpohybování
forem a událost, jež vizuální
i textuální formy umisťuje na hranici viditelného
a neviditelného, známého a neznámého,
přítomného a nepřítomného.
Kniha Tomáše Jirsy pojednává o setkání
subjektu s beztvarostí a jeho důsledcích,
jak je uchopuje moderní světová literatura
dvacátého století, a snaží se odpovědět
na otázku, jakými prostředky afekty a vizualita
tvarují jazyk, příběh i čtenáře.