„I když jsme národ neznabohů, na vrcholu rozhledny se dostáváme do jiné dimenze života. Jako bychom z té výšky bytostně vnímali, že jsme součástí celé rozhlehlé krajiny,“ říká architekt Martin Rajniš, který spolu se svými kolegy z Huti architektury Martina Rajniše (HAMR) patří k nejoceňovanějším architektům rozhleden v Česku. Kniha Vzhůru!
Kultura není jen film, divadlo a výtvarné umění, ale i sousedské slavnosti, komunitní aktivity a oživení veřejného prostoru. Je součástí našich každodenních životů, prohlubuje náš vztah k místu, které máme rádi, buduje naši identitu. Motivuje nás k zájmu o veřejné dění, pomáhá rozvoji měst a obcí.
Za svého působení Adolf Loos mnohokrát zvedl veřejné mínění ve svůj prospěch, to především v souvislosti se svými názory na dobovou kulturu a originálními architektonickými řešeními staveb i interiérů. Těch po sobě zanechal nepoměrně více a jsme rádi, že i v naší republice. Vlastně i v jeho, protože v r. 1918 přijal české občanství.
Pražské metro nemělo být jen dopravním prostředkem. Před 50 lety se díky této stavbě pod městem otevřel prostor s potenciálem naplnit myšlenku modernistů o schopnosti umění kultivovat člověka. Idea se promítla do pozornosti, kterou tvůrci věnovali architektuře, estetice interiéru, jeho osvětlení, systému orientace, výtvarnému umění a designu.
Jméno Petr Parléř je v obecném povědomí neodmyslitelně spojené s osobností Karla IV. a svatovítským chrámem. Méně se už ví, že tento stavitel, kameník, sochař a řezbář byl mezi architekty středoevropské gotiky výjimečnou osobností, geniálním a odvážným novátorem.
Víte, že v pražské Loretě visí na kříži dívka, které narostly vousy, aby se nemusela vdávat? Víte, kdy v Praze naposledy zamrzla Vltava a kde se prodávaly horké kaštany? Víte, že v jedné pražské garáži vytéká z kohoutku zázračný svatováclavský pramen?
Kniha popisuje přes osm desítek staveb (domů, kostelů, technických budov i třeba památníků), které tvoří tvář města. Její součástí jsou i jména architektů a stavitelů, kteří se o jejich vznik zasloužili. Texty vytvořili Petr Mazný, Jan Soukup a Lukáš Houška, fotografie jsou dílem Marie Šlehoferové.
Pražský Karlův most střeží třicet kamenných soch a sousoší. Většinou představují historické postavy, z nichž každá nějakým způsobem zasáhla do běhu světa a změnila ho k lepšímu. Je to pestrá společnost, skutečný výkvět Evropy. Duchovní působení světců, které přetrvává věky, mění Karlův most v neobyčejné místo.
Kniha představuje stovku nejzajímavějších architektonických i technických památek moderní doby z Čech, Moravy a Slezska. Portréty jednotlivých staveb jsou věnovány jak těm nejznámějším, mezi něž patří vysílač na Ještědu, pražský Tančící dům nebo brněnská vila Tugendhat, tak různým skrytým klenotům, jež na objevení širokou veřejností teprve čekají.
V další knize Petra Sojky, redaktora magazínu Z metropole ČT, tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků a autora knih Pražské dvorky, Příběhy pražských dvorků, Z tajů pražských dvorků a Praha v proměnách času (ta vyšla i jako audiokniha), ožívají tentokrát staropražské hospodské příběhy.
Český překlad proslulého a sběratelsky ceněného sedmisvazkového díla o českých hradech Böhmens Burgen, Vesten und Bergslösser z poloviny 19. století. Cyklus je uspořádán na rozdíl od původního německého vydání do pěti svazků po jednotlivých krajích. Důraz je kladen na vysokou kvalitu reprodukce nádherných rytin, pro které je dílo obzvlášť ceněno.
Kniha přináší čtenářům nový neotřelý pohled na architekturu města v letech 1918 –1938. Publikace je členěna do oddílů dle jednotlivých architektur, či jejich souborů. Kromě textové části, jež je obhajobou demokracie: „ Na počátku 20. let minulého století se sešly v Brně dvě významné veličiny – architektura a demokracie.
Kniha Kontejnerová architektura představuje ikonické modulární stavby z celého světa, jejichž základní stavební jednotkou je právě kontejner. Světoví architekti používají tyto prefabrikované krabice s čím dál větší oblibou.
Monografie, jež vychází u příležitosti padesátých narozenin Kamila Mrvy, představuje rozsáhlé, čtvrt století se vyvíjející dílo. Stavby tohoto úspěšného architekta se objevují především v okolí Beskyd: dokazují, že lze žít v souladu s krajinným rázem a tradicí, a přitom nerezignovat na soudobý životní styl.
Veduta je pohled na město, jeho část nebo výsek krajiny se stavbami zachycený výtvarnými prostředky. Záměrem této publikace není představit jejich úplný soupis, ale předvést reprezentativní spektrum toho nejzajímavějšího z dané problematiky. Výběr je řazen abecedně a tak, aby byl postižen časový úsek od konce 15. století do poloviny 19.
Do you know why the bridge gate between the?Lesser Town bridge towers does not face out on?Charles Bridge but is at a slant? Do you know what is written in a message to future generations and which was hidden in the wooden statue of the apostle of Doubting Thomas on?the?Prague astronomical clock?
Remešská církevní provincie zahrnovala rozsáhlé území severovýchodní Francie a současné Belgie. Pod Remeš spadala tato biskupství: Amiens, Arras, Beauvais, Cambrai, Châlons-sur-Marne (dnes Châlons-en-Champagne), Laon, Noyon, Senlis, Soissons, Thérouanne a Tournai. Katedrály těchto diecézí mají značný význam pro osudy rané a vrcholné gotiky.
Oficiální publikace České národní banky se snaží odkrýt historii a architektonickou proměnu prostoru, na němž dnes stojí komplex budov ČNB. Zvláštní pozornost je věnována období posledních sto let a tomu, jak sama budova České národní banky promlouvá o historii českého bankovnictví. Moderní fotky zachytil poutavým způsobem Herbert Slavík.
Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence. Svaz výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu.
Výraz sneaker pochádza z anglického slovesa sneak (plížiť sa). Prvýkrát ho použil F. W. Robinson v roku 1862 a neskôr v roku 1917 američan z reklamnej brandže Henry Nelson McKinney. Ich zámerom bolo vyvolať v osobe, ktorá topánky nosí, pocit, že sa v nich môže vďaka gumovým podrážkam pohybovať potichu – na rozdiel od dovtedy bežných kožených topánok.