Publikace dokumentuje tři mezinárodní přehlídky současného umění, které Karel Císař připravil za posledních zhruba deset let.
Kniha se pokouší překonávat zažité stereotypy o izolovanosti moderního a současného českého umění a o nemožnosti diskutovat jeho význam pojmovým aparátem, který vznikl v jiné kulturní situaci. Soubor se nesnaží předložit revizionistické dějiny českého umění 20. a 21. století, ale identifikovat klíčové události a radikalizovat jejich vnitřní smysl.