Řeč plakátu 1890-1938

Publikace představuje plakát jako vizuální komunikační médium, které používá specifickou řeč propojující obraz a text. Plakát slouží ke sdělení informace krátkodobého významu, proto vychází z bezprostředního, dobově aktuálního jazyka, srozumitelného napříč širokým sociálním spektrem. Sémantiku plakátového sdělení umocňuje také strukturování informace, obrazové reference a schémata zacílená na konkrétní publikum (profesní, národnostní či genderové skupiny). Pro různé účely plakát používá jiné typy řeči, avšak některá jeho klišé fungují univerzálně. Kniha přibližuje jazyk plakátu v nejrozmanitějších způsobech komunikace a rolích, které plnil ať už ve prospěch umění, obchodu či ideologie. Jednotlivé typy obrazových sdělení jsou zastoupeny jak nejvýznamnějšími exponáty z více než třicetitisícové kolekce plakátu Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jež patří mezi nejstarší a nejvýznamnější evropské sbírky plakátu, tak i artefakty běžné produkce z období 1890–1938 s důrazem na díla české a středoevropské provenience. Statě zohledňují obecnější problematiku – kritickou reflexi plakátu v Čechách, způsoby uplatnění plakátu v městském prostředí, proměnu jazyka plakátu – i úzce zaměřená témata jako meziválečnou reklamní scénu, osvětový plakát či plakáty propagující umění.