Dnes převládající pojetí smyslu je snadno pochopitelně založeno na představě „šťastného vědomí“. Lidské vědomí však naproti tomu využívá veškerou vůli k vytvoření polarit, jako jsou štěstí a smutek, pouze k zajištění trvání napětí mezi „uvnitř a vně“. Pokud může člověk k zachování smyslu nějak přispět, pak tedy jedině nevědomě.