Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména vůči mladým ženám.
Zkušený autor si pro svou novou knihu překvapivě vybral název, který se vymyká zběžných pojmů, snimiž se vtomto žánru setkáváme. Jistě tak neučinil svévolně, a přesvědčit nás o tom může závěr titulní povídky: „...Skončili – a šli potom k autům přes dvůr. Drobně mžilo.
Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát.
"Panebože," vydechla psycholožka, "to je šílený! Takové břemeno na duši té nevinné holky! Hlavně teď musíme odehnat od té kauzy mrchožrouty z bulváru. Už vidím jejich titulky. Dcera usvědčuje otce jako vraha!
Strhujícím vyprávěním nás autor zavádí k těžce zkoušeným obyvatelům valašských hor, ale i do míst, kde docházelo k hromadným popravám i v době, kdy představitelé hitlerovského Německa již podepisovali bezpodmínečnou kapitulaci a žádali o velkomyslnost vítězů.
...Najatý střelec neměl toho dne šťastný den. Pokud bylo zadání takové, jaké asi mělo být, tedy umlčující, pak si svou špinavou mzdu nezasloužil. Kulku, kterou vypálil ze sedadla motorky, postávající u chodníku před odbavovací halou málagského letiště, zasáhl Alici jen do ramene.
Postávalo kolem dost lidí, ale jen jediná žena z přítomných si povšimla, že té rozhořčené dámě se podlomila kolena, a stačila k ní přiskočit a zachytit ji dřív, než by se úplně sesunula na nepříliš čistou erární podlahu. „Hergot, pomůže mi s ní někdo?!
Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce.
Těžko lze něco takového spočítat, podobalo by se to touze po nahmátnutí všehomíra. Každý z příběhů v této knize je toho novým důkazem.
"Spravedlnost a pravda jsou dva příliš jemné hroty, než aby se do nich přesně strefily naše tupé nástroje," vzkazuje nám přes horizont několika staletí francouzský myslitel Blaise Pascal. Tři dramatické, dějem nabité justiční případy, formou čtivé literatury faktu do všech podrobností popsané v této knize, tuto pravdu jen znovu potvrzují.
"Láká mne neobyčejný způsob života," zapsal si vídeňský student Otto Skorzeny v době, kdy jeho tvář zdobila první jizva z buršáckého souboje dvousečnou zbraní. Jeho přání se naplnilo.
Nová kniha proslulého autora, jehož celoživotní témata tvoří vina, trest a spravedlnost. Povídky se čtou doslova jedním dechem a o momenty překvapení není nouze. Slovy zkušeného kriminalisty: „Trpělivě sbíráme kamínky důkazů, skládáme je do mozaiky – a najednou pak zjistíme, že je vše úplně jinak.
Mariánské Lázně, vila Edelweiss, středa 30. srpna 1933. Ozvaly se tehdy dva výstřely, jejichž ozvěna se rozlétla do celého světa. Nelze se tomu divit, byla to vskutku přelomová událost. Poprvé sáhla vraždící ruka bezcitného hitlerovského režimu mimo hranice Německa.
Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných nacistickým Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století.
Záhadná smrt inženýra Rudolfa Formise, emigranta z hitlerovské "třetí říše", kterého v lednu 1935 v hotelu Zahoří poblíž Slap zlikvidovala "popravčí četa", vyslaná sem z Německa, otřásla tehdy veřejným míněním nejen u nás, ale i ve světě, a v průběhu času se stala velkou legendou.
Jak snadné (a především pohodlné) je zapomínat – a jak nezdravé je to pro duši národa!
„Proč? Proboha, proč?!
Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů "Je to hluboce lidská, poctivá a dobrá kniha. Řadí se k tomu nejlepšímu, co bylo napsáno o druhé světové válce, a ve svém oboru sahá k dokonalosti. Dočetl jsem ji, jsem hluboce pohnut a jde mi při psaní těchto řádek mráz po zádech.
„Člověk je nejsložitějším tvorem v celém vesmíru,“ s povzdechem sděluje v jednom ze strhujících příběhů této knihy psycholožka Judita Svárová, blízká spolupracovnice policejní mordparty. Nelze s ní nesouhlasit. Zločin v občas až absurdní podobě prorůstá naším veřejným a tu a tam isoukromým světem jako těžko likvidovatelný plevel.
Již padesát let se Roman Cílek věnuje také literárním reportážím, v nichž rekonstruuje velké příběhy ze světa zločinu a trestu. Tento úctyhodný časový oblouk mu umožnil setkat se s řadou dnes již nežijících špičkových kriminalistů, navštívit místa trestných činů, archivy i věznice, hovořit s oběťmi, pozůstalými i pachateli.