Příběhy obyčejných lidí, jejich omyly i úspěchy, smutky i radosti, marné i naplněné naděje, sobectví i ušlechtilost, a především touha každého člověka – nalézt spřízněnou duši, opětovat lásku a štěstí.
Dvě povídky o věčném hledání přátelství a lásky, o odhodlání překonávat nepřízeň osudu a o poznání, že láska i přátelství ve všech podobách je velikým štěstím, velikým darem života. Hrdinky nesou jeho radosti i tíhu stejně statečně, jak ji nesly jejich matky a babičky.
Havlíků na dvoře bylo celé shromáždění. Seběhly se sousedky, kmotry a tetky, a bylo řečí jako vody. Všecky litovaly Havlíkovy, že musela se taková věc přihodit právě u nich. "Pro Pána Boha, lidičky, vždyť mě celou poblázníte," zanaříkala panímáma Havlíková při těch výkladech…
Spokojenost a rodinné štěstí přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě. Nakonec dívka zůstává na statku s otcem, po jeho smrti spravuje sama celé hospodářství, nikdy se neprovdá a chová se stále podle svých představ navzdory všem konvencím.
Další z půvabných venkovských románů Vlasty Pittnerové o tom, co přineslo spojení dvou rodin jejím jednotlivým členům.