Epikúros definoval dobré žití jako "slast bez strasti". V jeho stravě "jídla prosté chuti působí stejnou slast jako bohatá hostina, jestliže nás zbavují trýzně pocitu nedostatku". Do epikurejské filozofie se to překládá takto: Touhou po tom, co nemáme, si kazíme to, co máme. Kdo se nedokáže těšit z toho, co má, nebude se těšit z ničeho.
