Kniha se zabývá problematikou utváření metafyziky jako vědy v arabském prostředí a následnou recepcí těchto trendů v latinské středověké filosofii. Ve druhé části následují překlady vybraných pasáží Ibn Sínovy Knihy o první filosofii neboli božské vědě a Ibn Rušdovy Epitomé k Aristotelově Metafyzice, včetně latinských znění obou vybraných částí.
První český překlad raného spisu velkého holandského myslitele 17. století B. Spinozy, který představuje zajímavý a fundovaný výklad v té době nesmírně vlivné karteziánské filosofie.
Osvětluje povahu mladého vědního oboru - memetiky - a zamýšlí se nad tím, jakou roli z hlediska vědy a filozofie v současné kultuře hrají předměty memetiky, tzv. memy. Memetika je věda na pomezí přírodních, společenských a humanitních věd.
Sborník Bene scripsisti... je věnován profesoru Filosofické fakulty University Karlovy Stanislavu Sousedíkovi (*1931), přednímu znalci filosofie starověku a raného novověku k jeho životnímu jubileu. Sborník zahrnuje třináct studií k dějinám evropské a české filosofie středověku a raného novověku.
Na přelomu 14. a 15. století přeložil nejvýznamnější český literát středověku Tomáš ze Štítného do staročeštiny tehdy velmi aktuální vize svaté Brigity Švédské (1303-1373). Text překladu je dochován ve dvou verzích, první určil autor pro svoji dceru, druhou, stručnější, pro zbožné laické čtenáře.
Monografie se zaměřuje na problém, který obvykle není spojován se středověkou filosofií: otázku aktivity subjektu v jeho kognitivním vztahu ke světu, a to především na rovině smyslového vnímání. Toto zkoumání se opírá o texty tří františkánských myslitelů 13. a 14. století: Rogera Bacona, Petra Oliviho a Petra Auriola.
Kniha je studií ke Kantově teorii krásna. Autor zasazuje Kantovu teorii do historického kontextu, když poukazuje na rozdíly v pojetí krásna u Kantových předchůdců (Baumgarter, Burke) a následovníků (Schiller, Hegel). Kantova koncepce je tak představena jako významný předěl ve vývoji estetiky.
Komplexnost soudobých společností i komplexnost biosféry, bezprecedentní účinnost technologií a mnohé další faktory soudobé globalizace vedou ke znejasnění vztahu mezi lidským jednáním a jeho následky. S tím také souvisí proměna významu odpovědnosti, zejména odpovědnosti morální.
Kniha nabízí českému čtenáři úvod do mimořádně zajímavé a kontroverzní oblasti logických zkoumání shrnovaných pod označení deontická logika (od řeckého deon – povinné, žádoucí).
Kniha doplňuje tradiční výklady vědecké revoluce 17. století novým pohledem, jenž vychází z detailní analýzy jazyka vědy. Na příkladu fyzikálních děl Galilea Galileiho, René Descarta a Isaaca Newtona se ukazuje, že významné vědecké objevy jsou často spojeny se zásadní změnou jazyka.
Rozbor hermeneutické interpretace podstaty a struktury zkušenosti. Hermeneutický výklad pojímá základní podobu zkušenosti jako "porozumění", prostupující veškerou lidskou činnost a chtění. Zkušenost tudíž označuje velice různorodé fenomény. Hermeneutická snaha odhalit vzájemnost rozrůzněné zkušenosti a bytí umožnila aktualizovat filozofické poznání.
Kniha přináší dvě závěrečné kapitoly díla Homo viator, v nichž Marcel uvádí Rilkeho poezii do kontextu se svou filosofií poutnictví, kterou pojímá jako směřování z viditelného do neviditelného. Duše se takovýmto „přesídlením“ vrací z „exilu“ do „vlasti“.
Kniha obsahuje desítku odborných statí, zaměřujících se na témata z oblasti Russellovy filosofie jazyka, logiky a epistemologie. Diskutována jsou především taková klasická témata, jako je teorie deskripcí, Russellovo pojetí vlastních jmen, jeho obhajoba realismu nebo teorie smyslových dat, kterou svého času přejal od G. E. Moora.