Kniha Od Rusi k Rusku je poslední Gumiljovovou publikací (ze začátku 90. let). Dějiny Ruska nechápe Gumiljov jako kontinuální vývoj, nýbrž zcela novátorsky jako dva odlišné procesy: závěrečnou fázi východoslovanské etnogeneze, zakončenou rozpadem Kyjevské Rusi ve 12. století, a následně pak zcela novou etnogenezi Ruska
V drsném, nesentimentálním pandánu Skupinového snímku s dámou se evangelijní postavy vydávají na začátku 21. století do Srbska zjistit pravdu o kosovské válce. Tři desítky zpovědí aktérů z nejrůznějších sociálních a profesních vrstev odkrývají nejen hrůzy a nesmyslnost války, nýbrž i neradostné poměry obyčejného života.
V Paviánovi autorka zkoumá odvrácenou, až zvířeckou stranu lidské existence, to ostatně naznačuje už titul. Povídky krouží kolem nemoci, smrti, násilí, úzkosti, sexu a styl je lakonický, nevzrušený, jenže to, co Aidtová líčí, je všednosti nebezpečně vzdálené.
Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí.
Bludičky rumu a vodky stáhnou až do samého pekla života dva někdejší lidi, intelektuálku a bývalého partajního řidiče. Náhoda je svede do protialkoholní léčebny, která je sice zbaví zhoubného návyku, ale zanechá z nich prázdné skořápky. Vede cesta zpět do lidské společnosti skrze šťastné zážitky z dětství?
Dva hlasy, ona a on, nebo on a ona, "na datu nezáleží"... Dva hrdinové, dvě já jednoho vypravěče, dva čtenáři dopisů adresovaných ze samoty do samoty, neodeslaných a přesto nacházejících odpověď.
Ádám Bodor (nar. 1936) je jedním z nejvýznamnějších současných představitelů sedmihradské maďarské literatury. Píše povídky a črty, v nichž je mistrem lakonického výrazu. Používá velmi omezené množství motivů, jež však jsou ve své vnitřní podstatě jakoby nekonečně proměnlivé a směřují k hledání všelidských hodnot.
Básník a publicista. Žije v Pardubicích a pracuje jako památkář chrudimského regionu. Jeho básnickým debutem byla epická skladba Půlnoční země ve sborníku Klíčení (1985). Ve sborníku Prvovýstupy (1989) pak publikoval rozsáhlejší básnickou skladbu Dům z kostí.
Reprezentativní výbor maďarských pohádek přináší příběhy sebrané nejvýznamnějšími maďarskými folkloristy a zpracované do dnes už tradiční podoby spisovatelem Gyulou Illyésem.
V souboru povídek Garanti sans moraline (Tábor Radostné vědy, 2004) usiluje autor skrze příběhy jednotlivých postav nahlédnout intimní hloubku a tabuizované končiny lidského osudu. Kniha se tak stává naléhavou a autentickou výpovědí člověka v mezní životní situaci, manifestem „veselého pesimismu“ a humanismu zproštěného jakéhokoli moralizování či klišé.
Dvě novely z konce 80. let představují dva vykořeněné typy Körnerových hrdinů. Anežka Brunová, hrdinka knihy Anděl milosrdenství, je vdovou po rakousko-uherském důstojníkovi. Během první světové války se stane ošetřovatelkou v lazaretu.
V souboru povídek Fragma (2003), z něhož je připraven náš výbor vytváří Mojca Kumerdej svým hlasem originální ženskou perspektivu, ze které nahlíží vztahy mezi muži a ženami deformované nejčastěji sexuální posedlostí a rodinným stereotypem.
Jako by se v tomto kaleidoskopu odrážela odvrácená tvář dějin, mytické bezčasí nedějin. Řada bezvýznamných, často až bizarních postaviček a příběhů, jež na první pohled nic nespojuje ani s dějinami, ani mezi sebou navzájem, ožívá dotekem se slzami kejklířů brázdících silnice časů. Objevují se hned tu, hned zase tam.
V pořadí čtvrtá sbírka českého básníka, která nevyžaduje komentář.
Ke vzniku této knihy dala impulz Obec spisovatelů, která vyhlásila literární téma roku Cikáni-Romové. V české literatuře je to téma tradiční, připomnělo slavnou novelu Karla Hynka Máchy. K výzvě se přihlásilo překvapivé množství autorů, profesionálních i píšících jen ze záliby, a z nejlepších textů byl sestaven tento soubor povídek a poezie.
Tahar Ben Jelloun (1944) se narodil v marockém Fezu a patří k nejznámějším maghribským spisovatelům. Už dávno ovšem překročil hranice frankofonní literatury. Knižně debutoval v roce 1973, kdy vyšel ve Francii jeho román Harrouda, jímž se zapsal do širšího povědomí čtenářů.
Jak vyzní v současnosti jeden z prvních románů s romskou tematikou? Odcizilo vzdělání dospívajícího chlapce Něguše vlastní komunitě? Podaří se mu nalézt ztracenou identitu?
