Publikace představuje vybrané aspekty vnějších hospodářských vztahů zemí střední Evropy (jedná se zejména o Německo a Československo), a to jak z hlediska role vnějších vztahů těchto států, tak i specificky ve vztazích s jinými státy, vyspělými i periferními, mimo zkoumaný region (např. USA, SSSR nebo naopak Portugalsko).
2. doplněné a rozšířené vydání Úspěšná publikace o zříceninách, která vyšla v roce 2000 se dočkala nového vydání. Některé texty z původní knihy byly ještě v roce 2011-12 profesorem Durdíkem aktualizovány dle nově provedených archeologických průzkumů a dále byla kniha doplněna o několik nových lokalit, které v prvním vydání nebyly publikovány
Působení rodu Lichtenštejnů v Československu se neobešlo bez řady dramatických zvratů. Již krátce po první světové válce vyjádřila nová státní moc zájem na provedení pozemkové reformy na šlechtických velkostatcích. Lichtenštejnů se měla týkat dokonce v první řadě. Důvodem byla účast v pořadí prvního knížete Karla na procesu s tzv.
Přestože Rakousko-Uhersko nikdy nevybudovalo koloniální říši, mělo své zájmy v některých zámořských oblastech. Jednou z nich byl i Dálný východ, kam obchodníci z habsburské monarchie dorazili již v osmnáctém století. Rakousko přesto bylo ve východní Asii opožděným příchozím. Od konce XIX.
Kniha „Loupeživí rytíři a zemští škůdci Království českého“ není pouze soupisem známých a méně známých skutečností o středověkých lupičích číhajících v lesních průsmycích na kupecké karavany.
Kniha „Na písčitých půdách“ české spisovatelky na přelomu 19. a 20. století, literární historičky, Dobravy Moldanové se zabývá ženským psaním v období, kdy se měnila pozice píšících žen. Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19.
Série knih o zříceninách od renomovaného castelologa profesora Tomáše Durdíka a fotografa Viktora Sušického navazuje na řadu předchozích dílů, opět výpravnou publikací, tentokrát mapujících zříceniny na území východních Čech.
Tímto zvláštním jménem se podepisovala česká spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová. Pseudonym v překladu znějící „šťastný Tiber“ odkazuje na její několikaměsíční pobyt v Římě, kde čerpala novou energii a uměleckou inspiraci po rozchodu se svým manželem, vnukem Josefa Jungmanna.
Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé.
Králova populárněvědecká publikace Znaky rodů českých (Praha 1898) vznikla jako souhrn řady drobnějších studií vydávaných Společnost přátel starožitností Českých v Praze v letech 1894–1898 a byla ve své době přijata s mimořádným ohlasem.
Během 114 let své existence prošlo Rakouské císařství bouřlivými proměnami. Šlechta ztratila většinu svých privilegií a aristokracie, její prominentní část a po staletí hlavní opora habsburských panovníků, byla postupně vytlačována ze svých mocenských pozic.
Výpravná publikace mapující zříceniny na území západních Čech představuje na více než 600 barevných fotografiích 81 známých i málo známých lokalit. Kniha obsahuje množství odborných perokresbových nákresů, detailní popis přístupu a samozřejmě fundovaný nástin historie památky s popisem stavebního vývoje od jejího vzniku až do současnosti.
VYDÁNO K 60. VÝROČÍ PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ V KVĚTNU 1945 K 50. výročí pražské revoluce v roce 1995 vydal Dr. Bohumil Kobliha reportáž na pokračování v exilovém listě Denní Hlasatel v Chicagu v USA. K 60. výročí pak tyto historické záznamy rozšířil na knihu, která vyšla v roce 2005.
Slovník Naše příjmení obsahuje výklad přibližně 30 000 českých příjmení, která se nejčastěji vyskytují v České republice. Jeho základem je první vydání této knihy z roku 1984, které vzniklo ze spolupráce Dobravy Moldanové s jejím otcem, Josefem Benešem, autorem průkopnických monografií Česká příjmení a Německá příjmení u Čechů.
Dvacet kapitol, z nichž každá obsahuje jeden lidský život. Rytíři Žižkové z Trocnova, Leopold Wohlaschlager – poslední pražský popravčí mistr, generál Eminger – velitel českého protektorátního vojska, F.L.
Kniha se na pozadí historických, odborných, výtvarných a jinak věcných skutečností pokouší vyjít vstříc faktu, že evropská heraldika představuje fenomenální , nadčasový, jednotný a kontinuálně se vyvíjející celek, jehož nedílnou součástí je i naše heraldika.