Dlouho postrádaná monografie o největším a současně jakoby nejkontroverznějším českém divadelním režisérovi Karlu Hugo Hilarovi (1885–1935) vychází z nejžhavější problematiky jeho šéfování ve Vinohradském divadle a v činohře Národního divadla: Byl diktátor?
Je skutečně s podivem, že české prostředí prozatím dílo a působení Antoina Viteze do značné míry ignorovalo. Estetika jeho inscenací a jeho myšlení o divadle přitom přesahují ryze francouzský kontext a rozvíjejí otázky spjaté s evropskou činohrou a její tradicí obecně: podvojnost divadla dramatu a divadla hereckého mimování a tzv.
Tato kniha směřuje k formulování několika možných přístupů, jak se popasovat s prázdnotou, neurčitostí a otevřeností, které stojí na začátku každého nového tvůrčího procesu divadla nesoucího přízviska autorské a neinterpretační.
Kniha Evy Machkové a kolektivu více než dvaceti praktikujících lektorů je zásobárnou konkrétních příkladů využití principu dramatické výchovy ve vyučování. Může sloužit jako přímý zdroj konkrétních cvičení a také jako inspirace k rozvíjení vlastních nápadů. Rozdělena je do třech částí.
Publikace je tuzemským příspěvkem k tematice reprezentace holokaustu v narativní kinematografii, disciplíně rozvíjené v rámci tzv. „holocaust studies“. Na příkladu československých a českých filmů o holokaustu natočených mezi lety 1948–2019 se zaobírá funkcí tzv.
Kniha-objekt, sestávající ze sedmi samostatných částí, propojuje fotografické médium s fenoménem autorské knihy a pohrává si s nelineárním obsahem a způsoby čtení. Kopasz v projektu Dočasné předměty / Temporary Objects navazuje na své dřívější experimenty s formami osobních deníkových záznamů.
Can physical movement be considered a metaphor for our thought? Can we understand it as a method which allows us to relate to thought processes by other than verbal means?
Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty.
Dějiny animace plynule navazují na autorovu průlomovou publikaci Cartoons: One Hundred Years of Cinema Animation z roku 1994. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší a nejhlubší text svého druhu, založený na myšlence, že si animace jako svébytné kinematografické odvětví zasluhuje vlastní odborný výklad a vlastní dějiny.
Kniha popisuje metodologii a hlavní výsledky projektu ASSET, který mezi lety 2019 a 2021 s podporou programu Kreativní Evropa zkoumal publikum v divadlech v Česku, Rakousku, Finsku, Chorvatsku a Bulharsku. Představen je také zcela nový model segmentace publika dle obsahových preferencí, který v rámci projektu vznikl.
Scenáristova cesta je „klasický“ praktický manuál k vyprávění příběhu pro scenáristy, spisovatele a prostě každého, kdo potřebuje vybudovat nebo napsat soudržný a gradovaný příběh.
Katedra střihové skladby na pražské FAMU se spolu se svými pedagogy a absolventy stala kolébkou teorie a pedagogiky střihové skladby v Československé republice. Vychovala velké množství tvůrčích osobností (Drahomíra Vihanová, Josef Valušiak, Alois Fišárek, Jiří Brožek, Jan Daňhel atd.), které měly svůj neodmyslitelný a trvalý vliv na podobu české kinematografie.
V duchu edice Rozhraní věnují kapitoly této knihy pozornost tomu, co fotografie doprovází, sousedí s nimi a obklopuje je, co je k nim přidáváno nebo naopak k čemu jsou ony přidávány.
That the future of art lay in electricity and new technologies had already been foreseen in the 1920s by sculptor and experimenter Zdeněk Pešánek. He himself worked with light, music and electricity in his art and created light-kinetic sculptures. He strove to implement a newly created technique – kineticism.
Italský kulturní historik a teoretik Carlo Ginzburg proslul zejména svými „mikrohistorickými“ studiemi – texty zaměřenými na každodenní, lokální a individuální události, osoby či komunity, v jejichž příbězích zároveň prosvítají obecnější problémy dané doby.
Čtvrtý svazek edice Rozhraní se věnuje vztahům fotografie a elektřiny v 19.století.
Jak s dětmi komunikovat v divadle a o divadle? Proč chodit se třídou do divadla? Podle čeho vybírat představení? Jak děti na návštěvu divadla připravit?
Reprint slavné knihy Kinetismus z roku 1941 s předmluvou teoretika umění Petera Weibela a s doslovem historika umění Tomáše Pospiszyla. Zdeněk Pešánek (1896–1965) byl průkopníkem kinetického umění.
Tato monografie vychází z potřeby definovat a ohledat území, ve kterém se nachází loutka a loutkové divadlo ve vztahu k současnému postmediálnímu diskursu. V následujících kapitolách se setkávají přístupy teoretické i praktické v záměru představit co nejširší úhel pohledu na současný vztah technologie, loutky, magie k našemu světu.
Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha navazuje na předchozí soubor jeho ironických her a hříček Hrana hry (2019) a už podruhé ho představuje jako originálního undergroundového dramatika.