Tato antologie uvádí do českého kontextu pět běloruských dramatiček (NONAME67, VOLHA PRUSAK, MARYJA BJALKOVIČ, JULIJA ČARŇAUSKÁ VIKTORIJA KOVAL) a je zároveň prvním uceleným vydáním ženského běloruského dramatu v českém překladu.
Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného Kladivadla. Činoherní studio se brzy prosadilo jako neobycejně živé divadlo s osobitou dramaturgií a schopností přitahovat zejména mladé publikum.
Leden se šklebil jak Lenin, právě jsme směřovali do podzemí, odkud je nejlepší výhled do kraje, když se přišlo na to, že život je nesmysl, a basta, museli jsme si o tom vážně promluvit, museli jsme se s tím naučit žít a pracovat, psaní ovšem v nesmyslnosti překonává všechno, psaní zkrátka a dobře korunuje vola, už neandrtálcům
Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem.
Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv.
Ženy i muži v této knize stojí na rozhraní svých životů. Dosavadní jejich část, prožitá v nadějích, usilování a touze po uplatnění, se završila. Ta, která leží před nimi, bude mnohem těžší.
První část Oploceného lesa obsahuje texty, jež předvádějí mezní situace, popisují křehké lidské vztahy ve chvílích krajního vyhrocení a ukazují, jak často stačí jen malý krůček, abychom od vzájemných ústrků dospěli ke vzájemné pomoci nebo naopak, od pomoci k ústrkům.
Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout. Přestěhují se do Berlína a jejich život je jedna velká párty. Jenže pak Daniel zmizí.
Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně. Přijme-li čtenář pozvání, bude provázet básníka při jeho pobytu v onkologickém ústavu. Takže ano, těžké téma, ale odlehčené jak jen možno.
Mladé tělo ve starém světě? Duše v těle? Nebo zase naopak. Ostatky vnitřní emigrace, údělu lidského. Jen úhly pohledu, které je nutno přejít. Rozumem?
Epocha žárovky je básnický film. Spojování smyslů, protože svět jedno je. Nelze poznat, ale lze poznávat a zakoušet. Vše je součástí světa, vše tvoří jeho takzvanou podstatu. Vysoké i nízké. Obraz se zvukem. Rozum s intuicí. Člověk s hmotou. Hmota s duší. Je to o tom, jak se setkávají. Jak si jsou navzájem podobni. Jak se svět stáčí do kruhů, do fraktálu.
Čtvrtý svazek Díla Pavla Petra s názvem Básně / Elegie shrnuje celek jeho básnických elegií. Od roku 2001 do roku 2020 psal Pavel Petr jednu souvislou básnickou skladbu, postupem času rozdělenou a vydanou v sedmi samostatných knihách v různých nakladatelstvích.
Dvě znesvářená království, poeticky zaměřené Lyrično — a Epično, uznávající výhradně suchá fakta, spolu odnepaměti válčí, ale nekonečné boje královské rody obou zemí finančně ruinují. Chtějí válku ukončit sňatkem prince Lyříčka s princeznou Epičkou, jenže mnoho lyriky i mnoho epiky škodí, a tak pokus se svatbou dopadne katastrofálně. Co teď?
Enikő je socioložka, právě opustila manžela a vrací se z New Yorku do Budapešti. Je jí třicet, má ambice a pozici na univerzitě. Chce napsat knihu, která se bude jmenovat Bída Maďarů. Tamás Bogdán platí v akademickém světě za celebritu.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu.
Toto je soubor šesti próz, přesněji hodně divokých, syrových až šílených příběhů, jejichž hrdinům se tak snad ani nehodí říkat, a přesto jimi jsou. Ve světě, který je punkově balkánsky postkomunistický (už takto navrstvená charakteristika může odrazovat, ale taky lákat.
Ján Zavarský je nepřehlédnutelnou osobností českého, slovenského, evropského divadla posledních několika desetiletí. Kniha nahlíží jeho monumentální scéhografické dílo. Čtenář se jej zde dotýká skrze odborné studie, svědectví samotného autora a faktografický přehled.
