Variace na příběh o Faustovi, který je hrdinou dnešní doby.
Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrubníku a myslet takbir. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra?
Jestli je ještě šance předat někomu planetu k záchraně, než ji se sebou lidstvo zničí, tak současné nejmladší generaci, ke které Olga Wawracz patří. Naděje v ještě jednu možnou cestu. Vše je ještě živé. I dny, kdy nelze vyjít z bytu. Z bytu, který nám nikdy nebude patřit. I chvíle, kdy za politou zdí končí něčí svět.
Roman Krištof je spirituální i světský, vysoké je nízké a naopak, všední den překypuje pestrostí, hvězdné nebe nudí... a přece se nechá zhlížet. Umět vždy shořet pro něco, co se nás vnitřně netýká. Tělo je spíš v duši než naopak. Proto není důvod se stydět. Stud je to jen pro ty druhé. Všechny protipóly se stočí zpátky. Stočí nás to zpátky k sobě.
Poetická autobiografie Všechno bychom si řekli je úplně jiná než předcházející tituly berlínské spisovatelky Judith Hermannové. Je to její dosud nejosobnější kniha, uhrančivě otevřená zpoveď, v níž s pomalou, svému stylu vlastní elegancí ohledává různé etapy svého života.
Dá se o spletitých polských dějinách psát v hrabalovském duchu?
Toto je hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše. A na nikom, včetně sebe samé nenechá nitku suchou.
Měl jsem jednou tu čest doprovázet autora této sbírky do provizorního stánku dopravního podniku na jinak sympaticky vintage hlavním vlakovém nádraží Bratislavy. Šel si vyřídit seniorský průkaz, aby mohl bezplatně cestovat autobusy nebo električkou po svém rodném městě. Navštívit kamarády, postarat se o hrob a tak.
Kristína je Slovenka. Po letech strávených v Bruselu následuje manžela spolu s jejich dvěma syny za prací do Turína, kde se chtejí usadit. Tam potká Olgu, jižanku z Otranta, se kterou se spřátelí. Ukáže se však, že setkávání jejich rodin má ničivé následky pro všechny.
Příběhy z městečka malého, rychle se ukryj do něho! Příběh tě smutný rozveselí, veselý rozesmutní zas. Nakonec všichni se stmelí, ulice jejich jsou jich vlasť. Příběhu půvabný, začni svou písničku, nechť roste láska na tvém políčku.
Kultovní rumunský román z roku 1929 poetickým jazykem přibližuje období konce starých časů před první světovou válkou v Bukurešti, tedy „u bran Orientu, kde se vše bere na lehkou váhu“.
Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel.
Tato kniha je druhým svazkem souboru představujícího autorskou, dramaturgickou, teoretickou a pedagogickou tvorbu Jana Vedrala. Navazuje na svazek DramaTIK. Je výborem dramaturgických esejí, studií a statí, jimiž autor doprovázel od osmdesátých let dvacátého století svou dramaturgickou, autorskou a pedagogickou praxi.
Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou?
