Knižní vydání disertační práce, která analyzuje problematiku uměleckého vzdělávání a jeho následného vlivu na pozdější životy absolventů a absolventek oborů volného umění na AVU. Tematizuje otázky, jakými pocity je provázen osobní pocit neúspěchu v uměleckém prostředí či volba osobní rezignace na uměleckou kariéru.
Skladatel a režisér Heiner Goebbels se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné hudební a divadelní scény. Kniha Proti gesamtkunstwerku je souborem jeho textů o hudbě, divadle, estetice, umělcích, rozhlasu, vzdělávání a jejich vzájemném ovlivňování. Goebbels v textech rozkrývá struktury a strategie jednotlivých uměleckých oblastí.
Co dělá producent? Jak hledat příběh pro film? Jak vybrat režiséra a jak sehnat peníze na svůj projekt?
Klasická kytara prošla v posledních desetiletích dynamickým vývojem, který ovlivnil také techniky interpretace. Josef Mazan, hráč na klasickou kytaru a skladatel, v publikaci analyzuje 19 kytarových skladeb českých soudobých skladatelů a odhaluje nové interpretační prostředky.
Předložená kniha se snaží tuzemskému čtenáři v základních konturách a na hlavních uzlových bodech představit myšlení čelního finského teoretika médií Jussiho Parikky. Parikka je proponentem tzv.
Finský teoretik médií Jussi Parrika v této publikaci představuje vznikající oblast archeologie médií. Je to způsob uvažování o kulturách nových médií prostřednictvím poznatků o médiích, jež byla nová v minulosti, a to často s důrazem na zapomenuté či bizarní aparáty, postupy a vynálezy. Archeologie médií však není jednou metodologií nebo teorií.
Můžeme ještě v dnešní době hovořit o oddělení technologií a člověka? Nebo přístroje s lidmi už zcela splývají?
Zdeňka Šestáka, narozeného v Citolibech roku 1925, zná hudební svět zejména jako objevitele tzv. citolibské skladatelské školy. Šesták je však také autorem četných komorních, sborových, koncertantních a symfonických děl.
Autorskému rozhlasovému dokumentu se v současné době až překvapivě dobře daří, navzdory stále sílící konkurenci audiovize a internetových platforem. Jaké trendy v něm panují a jak na něj nazírají sami tvůrci?
Lucie Králová přináší unikátní kritickou reflexi vnitřního života České televize v oblasti dramaturgie dokumentárního filmu. Ukazuje, jak aktéři v televizi chápou dramaturgii a žánr, jaké představy mají o divácích i autorech a jak „rozumějí televizi“.
Marlon Brando, Al Pacino, Paul Newman, Dustin Hoffman, Dennis Hopper, Robert DeNiro, Marilyn Monroe ti všichni a mnozí další prošli školením v Metodě herecké práce u legendárního Leeho Strasberga. Tato převratná teorie herectví, kterou vytvořil K. S. Stanislavskij a rozpracoval Strasberg, zásadně ovlivnila herecké umění naší doby.
Od antické tragédie k postdramatickému divadlu: v sedmi přehledně strukturovaných kapitolách představuje Andreas Kotte dějiny evropského divadla od starověku po současnost. Všímá si impulsů, novinek i rušivých zlomů ve vývoji divadelního umění stejně jako proměn podmínek, v němž probíhal: kde leží kořeny divadla?
Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například – jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci různorodé dokumentární kinematografie.
V roce 1985 bylo v Brazílii nalezeno tělo Josefa Mengeleho, jednoho z posledních nacistických zločinců, kteří byli stále na svobodě. Studie autorů Thomase Keenana a Eyala Weizmana popisuje, jak identifikace Mengeleho ostatků otevřela cestu k vyšetřování válečných zločinů, které není založeno na svědectví a paměti, ale na forenzním přístupu.
Performance a performativita jako koncept, metoda, téma a otázka v českých humanitních a společenských vědách a umělecké tvorbě. Čím je stále aktuální zkoumání jednání v jeho konkrétní tělesnosti?
Od odborného terminologického slovníku se očekává jednoznačnost. Iva Oplištilová ve své publikaci však dokazuje, že je nedosažitelná. Vedle česko-anglického slovníku hudební teorie předkládá také text, ve kterém vysvětluje proces hledání vhodných českých ekvivalentů. Zdůrazňuje nutnost znalosti co nejširšího kontextu při vzniku každého termínu.
Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak? Liší se herectví v operetě a muzikálu?
Poněkud neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích – ať už mají podobu povídek, nebo divadelních scénářů – uvažuje a píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů.
V druhém, úplném a revidovaném vydání studijního materiálu pro předmět světelný design určený scénografům jsou spojeny původní dva díly a doplněny o závěrečnou část třetí. Studijní text byl aktualizován tak, aby reflektoval poslední vývoj v oblasti scénického svícení: novou generaci svítidel LED nebo počítačové technologie pro řízení a programování.
Johanes Itten byl expresionistický malíř, designér, profesor a vizuální teoretik úzce spojený s Bauhauskou školou. Ve své nejvýznamnější knize Umění barvy představuje různé přístupy k barvám a ilustruje teoretické koncepty na bohatém spektru plnobarevných reprodukcí světových umělců. Neopomíjí přitom ani intuitivní vnímání.