Novela Barbora, buch & katarze je v mnohém punkový příběh mladé ženy, která se zmítá mezi touhou nalézt sama sebe a zároveň samu sebe zatratit. Kdo je hlavní hrdinkou? Krásná a trochu drzá Sylvie, která se vyžívá v sebedestrukci alkoholem a lavíruje mezi několika muži coby novodobá konkubína? Nebo překladatelka Barbora, jež hledá bucha a vnitřní klid?
Irena Šťastná prokázala svoje kvality předchozími čtyřmi básnickými sbírkami. O její kompaktní a soustavné tvorbě svědčí i nominace na cenu Magnesia Litera (2016) a Drážďanskou cenu lyriky (2012). Nemalou pozornost vyvolala poslední vydaná sbírka Žvýkání jader (2014).
Půvabná, úsměvná kniha o dvou přátelích – Klárce a pejskovi Tuláčkovi a jejich trápení se životními překážkami. Sedm krátkých pohádek, doprovázených poetickými obrázky, naznačuje, že nejdůležitější a cenné jsou skutečné potřeby jako domov, jídlo a láska a že za zbytečnostmi jako zdání, shon, sláva se ukrývá jen mnoho zbytečného trápení.
Sbírka Vríka se vyznačuje poezií, která někdy vyvolává dojem jazyka in statu nascendi, kdy se běžná slova teprve rodí z předjazykové, dosud neartikulované materie. Taková poezie silně evokuje folklorní kořeny, jazykovou magii, zaříkávání a funguje jako odkrývání dávné dané možnosti jazyka.
Hallady jsou ostravské balady často psané či vnímané z vrchů místních nejvyšších kopců hald a jejich autor se v nich představuje jako halladář. Jazyk, kterým je text psán, jeho úhel pohledu tomu jednoznačně odpovídá.
Básnická sbírka Příběhy přináší vedle retrospektivních, osobně laděných básní i texty-osobní dramata zpodobená třeba do vulkanických zemských pochodů (Zrození sopky). Některé z nich ční jako obranný val proti danosti osudu a statičnosti společenských rolí, jinde se syrovost příběhu překlápí v humornou nadsázku a (sebe)ironii.
Hrdinové jedenácti povídek prozaického souboru Američané jedí kaktusy povětšinou z jakýchsi zvláštních nevyřčených důvodů psychicky nebo fyzicky trpí. Zejména jsou ale osamělí jako kůl v plotě.
Čtveročas vznikl v roce 1987, o třicet let později autor rukopis románu výrazně přepracoval a rozšířil.
Jeden bílý den je soubor kratších textů převážně z Bosny a Hercegoviny i jiných míst bývalé Jugoslávie, jejichž děj se odehrává hlavně v devadesátých letech minulého století. Vedle toho se však ocitáme blíž k současnosti v Čechách, třeba v Praze, kde autor dlouhodobě žije.
Soubor povídek Zastavení izraelského spisovatele Jariva Sapira přibližuje tu vesele, tu smutně téma dětství, vojenské služby, lásky, manželství a stáří. V dvaceti pěti samostatných krátkých příbězích z různých etap života se ocitáme často v kibucu, kde autor knihy vyrůstal, ale i na Sinajské poušti, v New Yorku, kde žije početná židovská komunita, a jinde.
Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla.
Český čtenář dostává do rukou nejpřekládanější básnickou sbírku slovinské básnířky Mety Kušarové. Najde v ní podstatu její poezie, která je slovy autora doslovu Petera Kuhara „lehkou metatezí, tajemnou krajinou slov, jež nás překvapuje a dotýká se nás mnoha lyrickými odstíny, slovními a významovými obraty“.
Rozsáhlý výbor textů polského básníka Macieje Meleckého, představitele poetiky bdělého snu jazyka, obsahuje celkem 69 básní vybraných samotným autorem prakticky ze všech jeho doposud vydaných sbírek. Jde o reprezentativní průřez obsahující básně z let 1995–2015.
Román Devátý (A kilencedik) nabízí nejen dobře podanou psychologickou drobnokresbu utlačovaného dítěte, ale zároveň hlubší vhled do poměrů ve společnosti kádárovského komunistického režimu v Maďarsku. Svou vyprávěcí strukturou a zejména perspektivou dětského vypravěče odhaluje dynamickou identitu dospívajícího chlapce.
Český čtenář dostává do rukou první antologii poezie jedné z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě – Osamělých běžců, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka.
Sbírka Některé příběhy básníka, prozaika a dramatika Petra Motýla přináší autorovy kratší i rozsáhlejší básnické texty napsané v letech 1995 až 2015. Jsou do ní zahrnuty například již časopisecky publikované básně (Mapa Ostravy, Jinovatka aj.
Próza Nocleh na letišti Gatwick je souborem krátkých textů, které spojuje zejména téma náhlé ztráty partnerského života a vyrovnávání se s pozvolna přicházejícím starším věkem. Autor trefně ukazuje, že snaha mužů chytit v takovém případě druhý dech mnohdy vyznívá spíše jako lapání po dechu.
Cyklus šestnácti povídek Nikdo tady není představuje básníka Jaroslava Žilu rovněž jako svébytného prozaika, který citlivě, jedinečným poetickým jazykem zvažuje tíhu lidského osudu, vztahy a rodová pouta hrdinů svých próz.
V malé osadě v maďarské pustě nastává dusný večer. Blíží se bouře a blesky na potemnělé obloze osvětlují zchátralé domy, prázdný statek, opuštěný zámek, protialkoholní léčebnu s pacienty a pár domů, v nichž ještě zůstává několik starousedlíků.
Černý bod je studií o hororu v českých zemích. Rozebírá typické scény, motivy, klíčové autory, základní témata. Přináší konfrontaci s filmovým i výtvarným uměním. To nejlepší z dějin českého hororu od počátku 19. století z Prahy (Malé Strany, Karlína), Moravy, Olomoucka, Brna, západních Čech, Slezska.
