Známe to všichni z každodenního života. Někdo se nás snaží o něčem přesvědčit, ale čím více tak činí, tím více mu nedůvěřujeme. Sem patří i legendární přistání Američanů na Měsíci v letech 1969 až 1972. Užitečná tradice, předávaná nám našimi rodiči, nás odjakživa učí: důvěřuj, ale prověřuj.
Mnozí z nás (možná i většina) jsou ukolébáni dobromyslnou vírou, že v případě historie jde o obor, který je dávno docela přesně a „vědecky“ popsán a zpracován, prakticky se v něm nevyskytují omyly, a v průběhu času byl takřka kartograficky zmapován a vše bylo exaktně vytýčeno. Tedy – většího omylu bychom se snad ani nemohli dopustit!
Kniha je pokračováním úspěšného stejnojmenného prvního dílu. Je překvapující, že nás, kteří se rádi procházíme mezi náhrobky ve stínu starých stromů, je tolik. Tahle zvláštní (a z pohledu mnohých trochu morbidní) záliba má dokonce svůj odborný název – tafofilie.
V této učebnici žáci najdou základní teoretické znalosti z hudební nauky potřebné nejen k lepšímu pochopení hry na kytaru, ale současně přispějí k jejich hudební gramotnosti – ať už jde o notopis, rytmická cvičení, stupnice, intervaly, stavbu akordů, kvintový a kvartový kruh atp.
Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!
Skočil Jan Masaryk skutečně z okna Černínského paláce? Stačí náraz letadla k destrukci budovy Světového obchodního centra? Kdo měl zájem na tom, aby se Václav Havel stal prezidentem?
Máte před sebou již 4. vydání této publikace – doplněné a v jiné podobě. V roce 1993 vyšla poprvé ve Švýcarsku, Melantrich ji vydal v roce 1995 a později vyšla i na Slovensku ve slovenštině. Kniha je však dnes aktuálnější než kdykoliv předtím!
Autor se kdysi v jednom rozhovoru prořekl, že některé své pohledy na historii nikdy nemůže zveřejnit, protože by z toho byl skandál. Něco z toho však přesto sdělil právě v této knize, když na jejím začátku uvádí svůj náhled na fenomén kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny, na norimberský proces a na "fotbalový syndrom" v politice.
Mnozí badatelé dnes vynakládají nepředstavitelné úsilí, aby se dostali na stopu historické „pravdě“. To má za následek, že se dějiny musí často kompletně přepisovat. Dnes už toho víme víc o metodách padělatelů, kteří byli tak rafinovaní a prohnaní, že nad tím musíme žasnout ještě dnes.
V roce 1999 byl na Pramenech Vltavy zahájen přísně utajovaný „hydrogeologický průzkum“, jehož skutečné poslání bylo známé jenom malému okruhu zasvěcených osob. V nedalekém Františkově totiž za války stála velká továrna na výrobu dílů pro stíhačky Messerschmitt Me-262. Ukazuje se, že „hydrogeologický průzkum“ je pouze zástěrkou.
Faktografická kniha dosud neznámých faktů o ústeckých lágrech pro Němce z let 1945–1947 je v jistém smyslu obrazem táborů tohoto typu kdekoliv v tehdejším Československu. Ústecké lágry zaplňují další bílé místo v naší poválečné historii – téměř 90 % informací se dostává z archivů mezi čtenáře poprvé po sedmdesáti letech od konce války.
Jsou lidé, kteří po hřbitovech chodí velmi rádi. Milují tu tichou atmosféru. Mezi ně určitě patří autor knihy „Malý průvodce po hrobech velkých“, divadelník a fotograf Miloš Dvořák.
Kdo ztratil důvěru, nic víc už ztratit nemůže. Publius Syrus Tato kniha rozhodně nepatří k oddechové literatuře.
„Severozápadní jatka“ jsou o zločinu v různých podobách. Poprvé v české historii je například zveřejněn celkový obraz vydírání města Ústí předlickou romskou rodinou Červeňákových, která měla být údajně městskou policií násilím vystěhována na Slovensko.
Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech Ústecké vítezství navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy – neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace.
Román faktu renomované německé autorky líčí události a osudy lidí žijících poblíž hranic s Rakouskem, ve vesničkách v okolí Brna, v místech, která se na samém konci války stala dějištěm krutých a násilných bojů mezi Čechy, Němci a Rusy. Byla to doba nepřehledná, plná nedůvěry a strachu. Pojem „nepřítel“ byl totiž nebezpečně nejasný.
Čím končí válka? A čím začíná mír?
Podle informací získaných během channelingu je to tím, že naše rodná planeta je součástí umělého hologramu Vesmíru 3D, který se má zhroutit po roce 2012, a krátce předtím se má lidstvo páté kalpy přesunout do čtvrté a páté dimenze, kde všechny žabomyší pozemské spory již neexistují, tím méně jakási elitní samozvaná Tajná vláda.
V tomto podvodu v roli nastrčeného „bílého koně“ vystupovala především římskokatolická církev. Nově nalezené pergameny a měděné svitky hovoří o tom, že Ježíš nebyl jednom chudým tesařem, ale také skutečně žijícím velmi vzdělaným filozofem, sociopolitickým a náboženským reformátorem, manželem Marie Magdaleny, s níž měl i několik synů.