Zkrocení zlé ženy je jednou z nejhranějších, ale také nejkontroverznějších her Williama Shakespeara. Petruchiovo „krocení“ Kateřiny je, jak bylo dobovým zvykem, neobyčejně brutální. Kateřina si však právě pro svou výmluvnost získává ve hře zcela výjimečné postavení.
Román přináší deník Florence, velmi úspěšné stárnoucí ženy. Pařížská podnikatelka v oblasti PR dělí svůj život mezi velkoměstský pracovní kolotoč a večery u ohně ve venkovském domku, kde hýčká nostalgické sny o poetickém, přátelském a skutečnějším světě.
Jindřich IV. se od ostatních Shakespearových historických her liší hned v několika významných ohledech. Především je to jediná Shakespearova historická hra, která zřetelně (zvláště v prvním dílu) směřuje ke komedii.
Král Lear je bezpochyby jednou z největších, ne-li největší Shakespearovou tragédií. Největší proto, že všechno dění a lidské konání v ní probíhá na obrovských pláních země i nebe. Několik postav v ní přehrává drama lidského údělu.
V historicko-religionistické monografii provádí islamista a arabista Miloš Mendel rekonstrukci džihádu jako jednoho ze základních pojmů islámské věrouky a práva. Na základě rozboru náboženských textů a bohaté literatury vymezuje typy džihádu a sleduje jeho proměny od vzniku islámu až do současnosti.
V letech 1985–1989 si Miroslav Červenka zaznamenával jakýsi „duchovní deník“, v němž se vyrovnával s událostmi přicházejícími zvenčí i s událostmi svého vlastního osobnostního zrání.
Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předválečnou a válečnou a na jednu ústřední postavu.
Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé paničky windsorské na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného. Shakespeare elegantně královně vyšel i nevyšel vstříc, neboť jeho Falstaff není zamilován do dvou windsorských manželek, ale pouze do peněz jejich manželů.
Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt.
Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují dvěma komponovanými svazky. Na začátku roku 2009 vydáme svazek Tisíce slov. Obsahuje: autorův výběr z publicistických textů z let šedesátých, fejetonů z let sedmdesátých, kapitoly z dosud nepublikovaného románu Stará postel; dokumenty: Projev na IV.
Obsáhlý literárněvědný esej o dílech Milana Kundery a světových ohlasech na tato díla. Druhé, upravené a rozšířené vydání. Na záložku autor napsal: Mým oborem je od mládí filozofie a estetika. Až četba Kundery, a později Kratochvila, Topola a dalších českých romanopisců mne přivedla k literární kritice. Snad něco z toho okouzlení ulpělo i na této knize.
Jedna z nejranějších Shakespearových komedií je virtuózní situační fraškou, v níž hlavní postavy dvojníků rozpoutají kolotoč zaměněných identit, v němž nikdo neví, kdo je kdo. V tomto divadelně virtuózním kolotoči ztrát a nálezů nakonec manžel najde ztracenou manželku, bratr najde bratra, otec své syny a synové svého otce a svou matku.
Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha.
Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v
Básnická sbírka, uspořádaná do tří oddílů: Zářijové noci, Podélný řez a Zcestymluv.
Třetí básnická sbírka Pavla Švandy reflektuje zkušenost a zážitky dnešního člověka na pozadí biblických a antických motivů. Autor se potkává v sobě i ve svém okolí s Adamem, s Kainem a Ábelem i s nám všem dobře povědomým marnotratným synem.
Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a
Sondy, studie o české literatuře, které psal Jaroslav Kolár (1929) v letech 1963–2001, uspořádáním volně navazují na jeho první výbor Návraty bez konce (Atlantis 1999). Zkoumání–sondování podrobuje autor nejrůznější díla i otázky: jaký je vztah mezi staročeskou povídkou o Bruncvíkovi a německou básní? co můžeme vyčíst z kronikářských zápisů?
Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá.
