Přímluvná modlitba není totéž co prosebná modlitba. Prosit můžeme jak za druhé, tak i jen za sebe a za své potřeby. Prosit za sebe není nic špatného. Písmo nás často vybízí, abychom se obraceli na Boha s dětskou důvěrou ve všech svých potřebách. Na rozdíl od prosby je ale přímluva zaměřena především na druhé a na jejich potřeby.
Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění.
Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života.
Pramenem každé modlitby je žízeň našeho srdce po živém Bohu. Modlitba neomezuje naši svobodu ani nemůže být něčím nařízeným. Je to naopak mocná vnitřní vzpruha, která dává našemu jednání správný směr. Tato prakticky uspořádaná modlitební knížka není souborem všech modliteb, jež by měl povinně znát každý katolík.
Francouzský kněz Henri Caffarel měl hluboký vhled do Božího plánu s láskou muže a ženy. Jeho inspirativní promluvy shromážděné v tomto svazku nám dávají pochopit obrovský potenciál svátosti manželství. Žít v manželství je náročné – ale i v něm nás Bůh, pokud se mu otevřeme, vede, doprovází a posiluje. Autor zná dobře realitu manželského života.
Známý duchovní autor, karmelitán P. Vojtěch Kodet v obsáhlém knižním rozhovoru líčí svůj životní příběh. Postupně poznáváme jeho předky, dědečka, který prošel ruským zajetím, otce, bývalého politického vězně, a další členy rodiny. P.
O Ježíšově utrpení a lásce k lidem se učíme díky básni Salve mundi salutare, připisované cisterciáckému opatu Arnulfovi z Lovaně (asi 1200 - 1250). Nesledujeme zde Krista krok za krokem jako při pašijích, ale hledíme na jeho utrpení a spásonosné skutky skrze jeho ruce, nohy, kolena, bok, hruď, srdce a tvář. Ježíšovy ruce se dotýkají nemocných a uzdravují je.
V knize Petra Jankovce promlouvá k dětem sám svatý Martin. Římský voják, poustevník a biskup vypráví poutavě o svém dobrodružném životě, plném překvapivých zvratů. Klade přitom dětem moudré i zvídavé otázky a vede je k zamyšlení, modlitbě a konání dobrých skutků.
Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru.
Kniha Tachles obsahuje přes dvě stě vtipů a anekdot a také jedenáct povídek známých židovských autorů (Šolom Alejchem, Gustav Meyrink, Ephraim Kishon, JIcchok Lejb Perec). Všechny texty se zemitým způsobem strefují do vážných i malicherných problémů člověka i lidské společnosti.
"Máš leukémii." - Daniel se právě dozvěděl asi nejhorší zprávu, jakou si může teenager vyslechnout. Jeho rodiče jsou v šoku. Lékaři vidí jeho budoucnost tak půl na půl. Co bude dál?
Kniha života Terezie z Avily je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce Boží a lidské touze po Boží blízkosti. Terezie v ní popisuje svou vnitřní duchovní zkušenost – vášnivé hledání Boha i cestu modlitby, na kterou se vydala.
Autor přibližuje dětem hravou formou poselství Vánoc. Vánoce jsou svátky rodiny, svátky dobrých přání a pomoci těm, kdo mají nedostatek. A také svátky tiché noci, v níž se nám narodil Spasitel. Během Vánoc se učíme mít rádi své blízké. Radujeme se z dárků, které od druhých dostaneme i které druhým dáváme. Je to období plné krásných symbolů a zvyků.
Výbor z duchovní korespondence sv. Pia z Pietrelciny je cennou sbírkou duchovních inspirací i poučení praktického rázu. Učíme se tu hlouběji prožívat víru v Boha, mít opravdovou naději v náročných životních etapách, milovat bližního a upřímně mu odpouštět.
„Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil. Muselo se u toho samozřejmě myslet na někoho konkrétního a platilo to pak o něm. No jo, to bych mohla znovu zkusit. Na koho ale budu myslet?
Dnes již klasický Cantalamessův text nás jednoduchým a přitom hlubokým způsobem uvádí do tajemství eucharistie – „svátosti lásky“, jak o ní mluví sv. Tomáš Akvinský nebo sv. Jan Pavel II. Autor představuje tajemství Večeře Páně ve třech základních rozměrech. V biblickém – hostina Krista, Božího Beránka, je vrcholem dějin spásy.
