Obrazová publikace Trilogie, jejímž autorem je básník, překladatel a fotograf Tomáš Jacko, může být pro mnohé trochu oříškem. Na první pohled je zřejmé, že autor své inscenované snímky, vynikající technickou precizností a téměř magickou prací se světlem, nedává jen tak na odiv – řazení do tematických trojic naznačuje, že jejich prostřednictvím vypráví.
Druhá kniha Humova slavného filosofického díla Pojednání o lidské přirozenosti, která poprvé vyšla společně s knihou první v roce 1739, předkládá čtenáři Humovu originální teorii vášní a vůle. Hume se v ní soustředí zejména na výklad čtyř nepřímých vášní pýchy, studu, lásky a nenávisti v prožívání vlastního a cizího já (self).
Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách.
Tato kniha je pozoruhodným pokusem o velmi neortodoxní učebnici základů lékařské etiky. Takový záměr klade na autora mimořádné nároky, kterým většina odborníků ne zcela dostojí: orientovat se alespoň v základech biologie a lékařství na straně jedné a znát alespoň základy filosofie a filosofického myšlení na straně druhé.
Předkládaná monografie se věnuje otázce složení Evropského parlamentu z hlediska zastoupení jednotlivých členských zemí Evropské unie. Zkoumaná problematika je přitom nahlížena jednak z hlediska historického vývoje, jednak přináší analýzu současného stavu, a to včetně diskuse možných změn stávajícího mechanismu rozdělování mandátů.
Kniha představuje téma svobody vůle v analytické filozofii z pozic jednoho konkrétního výkladu, totiž tzv. kauzality činitele. Tato teorie umožňuje uchovat mnohá běžná přesvědčení o tom, že jsou lidé alespoň někdy ve svých rozhodnutích svobodní a že za ně tak nesou mravní odpovědnost.
Co když Íkaros a Faetón přežili svůj střemhlavý pád? Co když procitli na pobřeží budoucnosti se ztrátou paměti, nevědouc kým jsou, leč ponechávajíc si svůj aviatický instinkt? Co když se v ústraní stihli oženit a vtiskli svou podobu generacím svých potomků?
V předloženém svazku nabízíme překlad vybraných pasáží vrcholného díla Isaaca Newtona (1643–1727) Matematické principy přírodní filozofie (1687). Newton v něm završil vývoj raně novověké fyziky, astronomie a přírodní filozofie a představil nový obraz světa založený na matematice a fyzikálním pojmu gravitační síly.
Kniha Johanna Keplera (1571–1630) Nová astronomie (1609) znamenala zásadní přelom v dějinách tohoto oboru. Dílo obhajovalo Koperníkovu astronomii proti astronomickým, fyzikálním i teologickým argumentům odpůrců heliocentrismu. Především však zásadně změnilo dosavadní astronomickou teorii. Nejvýznamnější inovací bylo zavedení eliptických drah planet.
V knize Prubíř (1623) vede Galileo Galilei (1564–1642) rozhořčenou polemiku s jezuitským astronomem Oraziem Grassim, jehož dílo Váha filozofická a astronomická zde komentuje a vyvrací. Galileo se v Prubíři vášnivě pře s jezuitou, dobírá si ho a zesměšňuje ho – a přitom hájí mylnou teorii komet, protože komety prohlašuje za úkazy v atmosféře.
Naši předkové si již před mnoha staletími dokázali spočítat, kdy znovu dojde k zatmění Slunce či Měsíce. V 17. století se řada vědců, mezi nimi Fermat, Pascal, Huygens či Leibniz, začali ptát, zda bychom nemohli spočítat i věci, jejichž povaha se na první pohled jakémukoliv výpočtu vzpírá.
Kniha Rozhovory o mnohosti světů (1686) francouzského filozofa Bernarda de Fontenella (1657–1757) je považována za jedno z prvních děl orientovaných na popularizaci vědy. Text je stylizován do podoby galantních rozhovorů mezi zvídavou markýzou a učeným filozofem.
Předkládaná kolektivní monografie seznamuje čtenáře se specifickým výsekem z německého filosofického promýšlení otázek spjatých s bohy, božstvím a jejich vztahem k člověku.
Deníky organizovaného veselí a svobodného putování jsou souborem sedmi cestovních deníků. První deník byl napsán v roce 1981, poslední v roce 2000. Tři z nich pochází z cest do dnes již neexistujících zemí – Sovětského svazu a dvakrát do Německé demokratické republiky.
Autorský kolektiv předkládá monografii k jednomu z nejznámějších Heideggerových pojednání Původ uměleckého díla. V publikaci se jednak v různých perspektivách řeší otázka zařazení tohoto pojednání do Heideggerovy celkové myslitelské cesty.
Tato knížka nás zavede do ekvádorské Amazonie a dalších tří zajímavých destinací – Gruzie, Senegalu a Filipín. Společně poputujeme pouští i pralesem, horami a nížinami, cestou necestou. Bude to putování dobrodružné, místy nebezpečné, chvílemi snad i zábavné, v řadě případů naopak truchlivé a smutné.
Kniha Fragmentární vidění přináší filosofickou úvahu o podmínkách možnosti fotografické reprezentace události vjemu. Hlavním filosofickým průvodcem úvahy je Jacques Derrida, jehož myšlení je pojímáno jako etické memento upozorňující na riziko totalitarismu uvnitř metafyziky, nikoliv jako návrh na jeho překonání.
Kolektivní monografie Michaely Fišerové a Martina Charváta zaměřuje pozornost na problematiku „kyberfotografie“ z hlediska proponovaného současnou mediální filosofií, Foucaultovou genealogií a Derridovou dekonstrukcí. Autoři analyzují změnu dispozitivu, k níž došlo v kontextu nastupujících digitálních technologií v 21. století.
Autoři sympatickým a rozhodně nikoli mentorským způsobem upozorňují na stále nedostatečné znalosti vývoje alkoholismu a jeho osudové nebezpečí při ztráte kontroly.
