Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí!
Kyjev, doba předhipsterská, v čele Ukrajiny stojí Viktor Janukovyč, zemi teprve čeká Euromajdan, krymsky´ poloostrov i vy´chodní regiony jsou stále její nedílnou součástí. Miroslav Schäfer, potomek ukrajinsky´ch Němců, je úspešny´ a mediálně známy´ ekonom korporátní firmy.
Když jsem se rozhodoval, čím budu, měl jsem o své budoucnosti často spory s my´m tatou, nebo, jak bychom byli by´vali tehdy v Brně řekli, s my´m tatem. Ale pak jsem se mu v duchu omluvil, ponevadž jsem pochopil, že to se mnou myslel jen dobře. Apak jsem napsal povídky Tata ajeho syn. S maminkou jsem se nikdy nepřel, ta stála za mnou.
Toto je proměna, nádherná a drsná Verwandlung. Co je ti do toho není příběh jakéhosi erotikou nabitého heterosexuálního vztahu či milostného trojúhelníku. Je to obsese. Obsedantní touha porozumět tomu druhému a sobě, a to za každou, možná i nejvyšší cenu.
Básník Zavadskyj, ktery´ debutoval na sklonku 90. let, se dlouhou dobu věnoval zejména experimentální poezii, jež jako by právě symbolizovala onu bezbřehou svobodu tvorby a zacházení s jazykem a textem. Na poli ukrajinské poezie, a to nejen té soucasné, je jeho přístup k textu novátorsky´ a ojediněly´.
Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí!
Pokud jste si mysleli, že Slovensko nemá svého Hrabala, změníte názor. Seznamte se s jedním z největších beletristických překvapení aktuální slovenské prozaické tvorby.
Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (19482014). Konceptuální umělec a literát Kozelka zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes zařazovány do kontextu českého beatnického hnutí.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Roman Ráž – to jsou básně, povídky, novely, romány, a možná hlavně divadelní a rozhlasové hry. Autor, jehož poetika koření v novátorské dynamice šedesátých let a dozrává v otevřeném prostoru porevolučních dekád, nepíše, aby psal, ale aby podal zprávu.
Čtyři města, jedna velká vášeň a několik fatálních mužů. Román, který možná není románem, o životě, který možná není životem. O tom, jak složité jsou jednoduché věci a jak je jednoduché mýlit se. O lámání ledů, stereotypů i charakterů. O hraniční poruše a nekonečných pokusech začít spokojený život.
Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem.
Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.
Knižní rozhovor s Evou Salzmannovou s přestávkami vznikal od roku 2015 a komentuje uzlové body hereččiny dosavadní profesní dráhy i osobního života.
Krátká novela jednoho z nejvýznamnějších současných slovenských prozaiků (1941 – 2020) představuje lehce ironický příběh pubertálního jinocha za trest přesazeného z vídeňského do prešpurského (bratislavského) gymnázia.
Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014). Konceptuální umělec a literát Kozelka zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes zařazovány do kontextu českého beatnického hnutí.
Kniha představuje tři Handkeho divadelní texty z různých období tvorby, jejichž spojníkem je svět mezi samotou a láskou, ostychem z lidí a slávychtivostí, jazykem, filozofií a politikou, mezi snem a světem.
Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů. Jenže pro umělce byl pouhy´ novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít.
Údělem umělce vždycky je samota. K samotě patří pes a kůň. Zvíře vedle tebe samotu podtrhne. Mráz, cigareta a kafe. Až když se vysereš ráno v mrazu na latríně, teprve potom opravdu se rozední.