Would you like to make your own puppet but aren’t really sure how?
Publikace obsahuje čtyři studie věnované poslednímu filmovému dílu Stanleyho Kubricka a adaptačním vazbám k neméně významné předloze tohoto filmu – Schnitzlerově Snové novele (Traumnovelle).
Chcete si vyrobit loutku a nevíte jak na to?
Odborné i laické hudební veřejnosti se dostává do rukou šestý díl přehledu akustických vlastností hudebních prostorů v České republice. Pošesté jsou jednotnou metodikou dokumentovány akustické vlastnosti prostorů známých jak hudebním umělcům a jejich posluchačům, tak i tvůrcům hudebních nahrávek.
Kniha obsahuje moderní český překlad Rejchova raného spisu O novém systému fugy, jenž je teoretickým zdůvodněním autorova zásadního kontrapunktického cyklu 36 fug pro klavír (tento cyklus můžeme s ohledem na rozsah i obsah zařadit mezi klíčová díla, jakými jsou oba díly Dobře temperovaného klavíru J. S. Bacha, Ludus tonalis P. Hindemitha a 24 Preludií a fug D.
Autor knihy Lukáš Jiřička na příkladu čtveřice režírujících skladatelů z Německa a Rakouska ukazuje aktuální tendence ve světě hudebního divadla a experimentálního rozhlasového umění.
V knize Lacrimae rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie.
Monografie Viktor Kalabis představuje obsáhlý a komplexní pohled na život a dílo jednoho z nejvýznamnějších českých komponistů 2. poloviny 20. století. Autor na knize pracoval několik let a vznikala v přímé spolupráci se skladatelem.
Sborník Tanec a balet v Čechách, Čechy v tanci a baletu přináší většinu příspěvků, které zazněly na stejnojmenné konferenci, konané 30. listopadu 2012 na počest životního jubilea Boženy Brodské, dlouholeté profesorky dějin tance a baletu na pražské AMU.
Teritoria umění je název doktorandské konference, kterou v roce 2014 uvedla v život Akademie múzických umění v Praze s cílem představit výsledky odborné vědecké práce, která na tamních třech uměleckých fakultách již léta vzniká.
Scénář pro 21. století autorky Lindy Aronson je jednou z nejuznávanějších publikací věnovaných psaní filmových scénářů. Autorka na základě klasických scenáristických příruček a pečlivé studie filmů, které zavedená pravidla s úspěchem porušují, vytvořila komplexní praktickou příručku pro scenáristy.
Páté číslo časopisu pro studium hudby a tance Živá hudba, které právě vychází, navazuje svým obsahem, formálním i výtvarným pojetím na dosavadní čtyři čísla obnoveného časopisu.
Šesté číslo časopisu přináší mimo jiné studii Viktora Hrušky Poznámky ke zrodu české hudební akustiky: od Ryby ke Strouhalovi. Klavírista, skladatel a spisovatel Albert Breier se ve své studii Wind Blowing Trough Utopia. Form and Impermanence in New Music zabývá utopickými koncepty v hudbě od renesance po současnost. (V angličtině.
Třetí ročník sborníku textů ke klauzurním pracím, které vznikají na Filmové a televizní fakultě AMU, opět přináší důležitou reflexi studentské tvorby v této filmové škole.
Kniha se zabývá metodickým konceptem hry na housle a její výuky. Koncept je postaven na prioritě pěstování sluchu, užívá přenosu hráčských pocitů a zkušeností přímým fyzickým působením na žáka, přináší základní zákony kineziologie, hledá uvolněné a hudbě adekvátní vyjadřovací prostředky a staví nástrojovou technologii na bázi hudebního obrazu.
O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce.
Publikace je určena studentům herectví a režie, loutkoherectví, dramaturgie či choreografie a zájemcům z řad učitelů literárně dramatických a případně i tanečních oddělení základních uměleckých škol. Jevištní pohyb je jedním ze základních pilířů hereckého projevu.
Generace Jihlava je kniha setkání. Na jejích stránkách se filmoví publicisté setkávají s filmovými dokumentaristy a přemýšlejí o českých dokumentárních filmech, které vznikaly s přelomem druhého tisíciletí a v jeho první dekádě.
Kniha představuje tvůrčí metodu respektované české dokumentaristky Heleny Třeštíkové – východiska, fáze přípravy a realizaci časosběrných dokumentů. Shrnuje její mnohaleté zkušenosti s natáčením dokumentárních filmů v dlouhém časovém úseku.
První verze u scénáře znamená ještě nehotový text, v kterém je nicméně poznat, o čem vypovídá a jak by měl výsledný film vypadat. Takoví jsou i studenti katedry scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU – ještě ne úplně hotoví, ale jejich témata a styl je už jasně znát.