Zápletka knihy je zřejmá – jde o charakter. Pokud vám záleží na charakteru vašich dětí nebo dokonce vašem vlastním, mohlo by to být i napínavé. Naučit dítě číst, psát, počítat nebo třeba kotoul letmo představuje určité didaktické umění ze strany učitele. Současná pedagogika je v tomto ohledu značně pokročilá.
Děj autobiografického románu běloruského spisovatele Viktara Valtara se odehrává v Praze 20. let minulého století, v prostředí zahraničních studentů a politických emigrantů z Běloruska, Ruska, Ukrajiny a dalších východních zemí, zasažených občanskou válkou.
Publikace nabízí nový pohled na aktuální podoby fenoménu školního podvádění a vyrušování v kontextu nových forem vzdělávání dětí a dospívajících v 21. století. Vychází z konceptu digitálních domorodců a upozorňuje na nové formy rizik spojených s inklinací mladé generace k užívání digitálních technologií při studiu i ve volném čase.
"… ani oblečená, ani neoblečená…" taká mala pred kráľa predstúpiť chudobná dievčina z rozprávky. Ani oblečená, ani neoblečená, zahalená len tenkým, priesvitným závojom - atmosférou - sa vesmírom pohybuje naša Zem. Závoj je riedky a krehký, zložením a vlastnosťami však presne taký, aký potrebujeme.
Monografia predstavuje výsledok dlhodobého záujmu o štúdium vybraných ruských reflexií filozofickej tvorby Immanuela Kanta. Poskytuje exkurz do dôležitých historických kontextov výskumu tvorby I. Kanta v ruskom filozofickom a intelektuálnom prostredí. Predstavuje miesto a význam odkazu I. Kanta v procese formovania ruskej filozofie 19. storočia a predovšetkým 20.
Kolektivní monografie se věnuje venkovské lokalitě Zahořany nedaleko Litoměřic. Až do 19. století představovaly správní centrum rozsáhlého panství, jehož sídla byla roztroušena v severovýchodní části Českého středohoří.
Další svazek revue Parrésia vychází oproti původním redakčním záměrům jako dvojčíslo věnované památce našeho kolegy Waleriana Bugela, jehož nenadálé úmrtí nás na konci dubna roku 2020 všechny zaskočilo. Walerian byl člověk mnoha darování kněz, teolog, pedagog, popularizátor křesťanské zvěsti.
Kniha Dopisy a O zkušenost hesychastického života otevírá dveře do světa východní ortodoxní spirituality a jejího bohatství. Starec Josef Hesychasta – v roce 2020 oficiálně svatořečený Konstantinopolským patriarchátem – patří k výrazným duchovním postavám 20. století.
Kniha Mýty Margaret Mead se věnuje životu a vědeckým výzkumům slavné americké kulturní antropoložky, žačky Franze Boase a významné představitelky směru „kultura a osobnost“.
Kletba podle Justiny je román ze Svinova, dnes části Ostravy, dříve však samostatného města. Vypráví skutečný příběh dvou domů a jejich obyvatel, jak se odehrával po téměř celé 20. století a na začátku století jednadvacátého. Rodina úspěšných řezníků je stižena tajemnou kletbou, která pronásleduje hlavně její mužskou část.
Návštěva u Velkého kanibala je výborem z ústní tradice mnoha archaických etnik celého světa. Vybrané příběhy zachycují světonázor jednotlivých etnických skupin, jejich životní moudrost, morální hodnoty, hovoří z nich obavy, přání i vnímání krásy lidí nám tak vzdálených.
Kniha se věnuje pronásledování a diskriminaci křesťanů v zemí Blízkého východu a severní Afriky - konkrétně v Turecku, Kypru, Ázerbájdžánu, Izraeli, Palestinské autonomii, Jordánsku, Libanonu, Egyptě, Íránu, Saúdské Arábii, Iráku, Sýrii, Pákistánu, Afghánistánu, Libyi, Súdánu a Jižním Súdánu.
Georges Canguilhem, žák a nástupce Gastona Bachelarda v čele ústavu Institut d'histoire des sciences et des techniques, se řadí k nejvýznamnějším osobnostem francouzského myšlení 20. století. Canguilhem byl profesorem na pařížské Sorbonně, kde k jeho žákům patřili například Michel Foucault, Gilbert Simondon, Gilles Deleuze či Jacques Derrida.
Reflexe moci - bezpochyby jeden z klíčových pojmů politického myšlení - se stala výzvou pro autory jednotlivých kapitol předkládané kolektivní monografie. Jejich cílem nebylo dobrat se konečného a nezpochybnitelného výměru moci, neboť takové ambice by nevedly než ke snaze se pojmu zmocnit a využít ho jako nástroje k hodnocení, či přímo k ovládání skutečnosti.
Velikonoční hymny svatého Efréma Syrského (306-373) je soubor liturgické poezie složené na základě čtení z evangelií v době velikonoční. Nisibiský jáhen a sbormistr v nich rozjímá Kristovu Paschu, třídenní sled událostí od pesachové hostiny vpředvečer Velkého pátku Ježíšova utrpení a smrti na kříži až po noc Vzkříšení.
Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz.
Kniha sleduje proměny estetického ocenění přírody v evropské kultuře s důrazem na proměnu estetických preferencí od krajiny zemědělské, ovlivněné člověkem, ke krajině "divoké", krajině velehor a lesů. Sleduje také proměny pohledu na přírodu jako na krajinu a význam estetického ocenění pro tento typ pohledu stejně jako vztah umění a zobrazované přírody.
Láskou autora této knihy je Kuks a jeho okolí (přirozeně včetně Dvora Králové nad Labem). Jeho zájem samozřejmě je a nemůže nebýt zaměřen i na zakladatele Kuksu - říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738).
Jak bylo koncipováno a s jakými problémy se muselo vypořádat střední školství v podmínkách multikulturní první Československé republiky?
Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných "alternativců".