V dílech Ilse Tielschové, úspěšné rakouské autorky s jihomoravskými kořeny, se zpravidla objevuje motiv vykořenění a vyhnání. Nepřekvapí proto, že autorka sní o návratech. Ve svých verších se touží vrátit nejen domů, na rodnou Moravu, ale i do dětství, ke svým předkům a kořenům.
Káhira je jedním z architektonicky nejbohatších měst světa a jejímu panoramatu dominují stovky mešit pocházejících z různých historických období. Od počátku 19. století do současnosti prošla jejich architektura překotným a bezprecedentním vývojem, do kterého se promítla celá řada faktorů.
Když chtěl Claudio Magris literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými protéká řeka Dunaj, musel objevit nový literární žánr. Vznikl text na pomezí románu a eseje, deníku a autobiografie, kulturních dějin a cestopisu. Podobná charakteristika se nabízí i v případě této knihy.
Jaký je význam pojmů zadání, umělecká úloha a funkce? Jak je můžeme chápat, aplikovat a zkoumat v architektuře či ve výtvarném umění? A jsou uvedené pojmy stále ještě aktuální?
Páté, aktualizované vydání nejznámější české publikace o izraelsko-palestinském konfliktu. Autor přehledně provádí čtenáře jeho historií, osobnostmi, organizacemi a dalšími klíčovými fenomény, ale rovněž vyvrací některé zakořeněné mýty.
Ačkoliv britský filozof Roger Scruton (1944–2020) již není mezi námi, jeho pronikavé myšlenky a názory jsou stále aktuální a inspirativní.
Fotografické dílo Pavla Šešulky (*1945) vznikalo pouhé jedno desetiletí – v osmdesátých letech minulého století. Fotografii se sice věnoval dočasně, avšak s velkým nasazením, které je pro něj typické. S podobnou vášní byl v mládí profesionálním zpěvákem populárních písní, později rybářem, akvaristou, amatérským malířem a řezbářem.
Jakou roli mají materiály a materialita v architektuře napříč staletími? A jaké je jejich místo v rámci teoretického uvažování historiků dějin umění a architektů?
Umělecká díla jednotlivých historických epoch k nám dnes promlouvají často komplikovaným jazykem. Pro člověka 21. století není vždy snadné pochopit všechny jejich významové vrstvy, tak jak je mohli vnímat divačky a diváci v dobách jejich vzniku.
V populární kultuře je středověk často představován jako období temna a strádání, zatímco umění této doby bývá považováno za úpadkové. Pokud se však odhodláme k bližšímu pohledu, setkáme se s překvapivě živým a různorodým světem, plným světla i stínů, který v žádném případě nelze charakterizovat v pár větách.
V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav.
Epochou salonů označujeme období mezi lety 1870 a 1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby, jak domácí, tak zahraniční.
Co jsou úřednické kabinety? Proč a za jakých okolností vznikají? Jsou úřednické kabinety legitimní? Ohrožují ústavnost? Jsou skutečně nestranné a neutrální?
Poprvé v lidské historii máme my i naši blízcí reálnou šanci dožít se v přiměřeném zdraví dlouhého života. Obavy z ekonomické zátěže a disharmonie pracovního trhu v souvislosti se stárnutím populace vnímáme jako výzvu, která nás inspiruje k výzkumům, šetřením a podrobným analýzám.
Název [M]UNIVERZITA je víceznačný. Písmeno [M] znamená moderní, Masarykova, mezinárodní i moje univerzita. Petr Fiala v této knize přemýšlí o ideji, identitě a funkcích univerzit a o proměnách českých vysokých škol ve 21. století. Kniha přináší autorovy proslovy, vystoupení a texty z posledních patnácti let věnované univerzitám a jejich prostředí.
Kam sahají kořeny zájmu architektů a teoretiků o prostor v architektuře a jakou proměnu prodělal v průběhu 20. století?