Vltavský vodník a mluvící zvířata, létající démoni, zloději a milosrdní lidé, a mezi jiným také králové Starého zákona Šalamoun a David – z této barevné příze je spředeno klubko židovských pohádek a pověstí.
Je pozdní večer v pražské Mikulášské ulici. V rodičovském bytě konečně zavládne ticho, otec, matka a sestry se uložili ke spánku. Jen Franz sedí čilý u svého psacího stolu – rychlými tahy začíná psát znepokojivý příběh.
Císař František Josef I. vtiskl době svého panování výraznou pečeť a stal se posléze ztělesněním starého Rakouska 19. století. Pozvednut na trůn v roce 1848 jako mladý princ, vládl císařství pevnou rukou plných 68 let. Přes četné rány osudu přivedl monarchii k rozkvětu a nakonec k zániku.
Kdo ještě neokusil báječnou kulajdu, dršťkovou či škubánky a lívance a vdolky zná spíš z doslechu, tak pro toho je tahle kulinární jízda do vnitrozemí Čech přesně ta správná věc. Mezi Krkonošemi a Šumavou svůdně voní vepřová kolena a svíčková, to však zdaleka není všechno.
Rakousko v roce 1854: Mladá bavorská vévodkyně Alžběta podává rakouskému císaři Františku Josefovi ve slavnostně vyzdobeném vídeňském kostele sv. Augustina ruku k manželskému svazku – za jásotu lidu se z dítka přírody stává „Sisi“ císařovna rakouská.
Právě když se v roce 1918 chýlí ke konci 1. světová válka, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě.
Rakousko v roce 1854: Mladá bavorská vévodkyně Alžběta podává rakouskému císaři Františku Josefovi ve slavnostně vyzdobeném vídeňském kostele sv. Augustina ruku k manželskému svazku za jásotu lidu se z dítka přírody stává Sisi císařovna rakouská.
Průvodce Zlatou uličkou, plný vzácných, dílem neznámých obrazových dokumentů, napsaný se znalostí života v zákulisí. Pověst praví, že ve Zlatnické uličce přebývali kdysi alchymisté a mágové císaře Rudolfa II.
„Franz Kafka byl Praha a Praha byla Franz Kafka“, napsal kdysi Johannes Urzidil. A skutečně, kdo se vydá po stopách života Franze Kafky, toho cesta zavede přímo do srdce starého císařského města nad Vltavou. Až do morku kostí, celou svou bytostí je spisovatel Kafka zakořeněn v pražské půdě, všude v jeho díle probleskuje na povrch město a jeho lidé.
Jako malíř svůdně krásných panneau a plakátů je Alfons Mucha světoznámý. Jako dekorativní malíř vtiskl podobu celé jedné epoše: „Le Style Mucha“ je kolem roku 1900 považován za ztělesnění kosmopolitní elegance.
Vždy jednou za čas lidského věku prolétne Židovským městem blesková duchovní epidemie, zachvátí duše živých za nějakým účelem, jenž nám zůstává skryt, a jako fata morgana dá povstat obrysům charakteristické bytosti, jež tu snad před staletími žila a prahne po tvaru a podobě.
Téměř jedno století určovali oba králové valčíků otec a syn Straussové hudební poměry Rakouska. Otcův Pochod Radeckého nám zní v uších jako symbol časů starého dobrého císařství, a ještě více slavných melodií je známo od syna, k těm navíc klasická jevištní díla jako Netopýr nebo Cikánský baron.
Je legendárním knížetem malířů art nouveau, zakladatelem vídeňské Secese. Jeho obrazy dosahují na aukcích rekordních cen. Tváře dam z jeho slavných portrétů září z kávových šálků a deštníků a ti, kdo neumějí pojmenovat obrazy jako Adele nebo Danae jménem, jsou považováni za politováníhodné nevzdělance.
Před sto roky, když se krvavý zápas národů po čtyřech letech chýlí ke konci, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě.
Marie Terezie Rakouská – jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímo dílu pozdějších let.
