Obsáhlý životopis dodnes rozporně hodnoceného prvního prezidenta Československa z pera francouzského historika, profesora pařížské Sorbonny. Mimo svou vlast byl Masaryk považován za nacionalistického vůdce, zatímco ve vlastní zemi byl terčem nacionalistů.
Na začátku čtrnáctého století, kdy na trůn české země nastoupil Jan Lucemburský, se nejvyšším královským soudcem stal Petr z Rožmberka. V této době byl pohled na dodržování zákonů země všelijaký a pravomoci nejvyššího soudce značně rozplizlé a neurčité. Přesto i tenkrát docházelo ke kriminálním případům.
Autor, vysokoškolský pedagog a přední odborník na problematiku bývalých portugalských kolonií v Africe, popisuje dějiny Angoly od nejstarších dob, jak jsou známy především z ústní tradice a pozdějších záznamů kolonizátorů, až po současnost. Velký prostor je věnován hlavně druhé polovině 20.
Severní pól je jako stůl, na němž se každodenně prostírá nový, sice pomačkaný, ale vždy sněhobílý ubrus. Proud času dávno odnesl stopy těch, kdo se jako první napili z kalichu poznání v onom neviditelném, ale magicky přitažlivém bodě, kolem něhož se otáčí náš svět.
Práce představí na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech. V rámci jednotlivých hesel je věnována pozornost popisu terénního umístění i dodnes viditelných pozůstatků fortifikací, u nalezišť archeologicky zkoumaných jsou do textu zahrnuty i výsledky terénních výzkumů.
"Tato kniha není autobiografie. Je to spíš jakési curriculum vitae - můj pokus naznačit, jak byl zformován jeden spisovatel. Ne to, jak byl jeden spisovatel stvořen, nevěřím tomu, že je vůbec možné stvořit spisovatele, ať už podmínkami nebo vlastní vůlí (i když jsem tomu kdysi věřil). Všechno potřebné vybavení už je v nás, když jsme odesláni na svět.
Gulag – obrovské množství sovětských koncentračních táborů – byl systém represí a trestů, jehož racionalizované zlo a institucionalizovaná nelidskost soutěžily s holocaustem. Do světového povědomí vstoupil Gulag v roce 1972, poté, co vyšla rozsáhlá práce, kterou z vyprávění o sovětských táborech sestavil Alexandr Solženicyn – Souostroví Gulag.
Po vyše sedem storočí sa Turínske plátno pokladalo za drahocennú relikviu s odtlačkom tela ukrižovaného Ježiša Krista. V roku 1988 laboratórne skúšky definitívne potvrdili, že plátno nemôže pochádzať spred roku 1260 n.l. Podľa názoru autorov sa však Turínske plátno spája s tzv.
Mesiášov odkaz prináša nové ohromujúce pátrania v tajomnej komunite "Sionského priorstva" - "strážcov svätého grálu", na ktoré sa autori podujali, keď objavili utajované súvislosti politiky, financií, slobodomurárstva a náboženstva pod solídnym a konzervatívnym výzorom európskych inštitúcií.
