Nemejské zpěvy jsou souborem oslavných písní, které Pindaros skládal nejčastěji na počest vítězů nejrůznějších sportovních klání. Velmi rád zmiňuje méně známé mýty, méně známé osudy řeckých bohů či herojů.
Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek.
Středomoří je druhá básnická sbírka Joaa Luíse Barreta Guimaraese, která po Tulákovi vychází v českém překladu. Jejím ústředním tématem je opět toulání – tentokrát po evropské středomořské historii a kultuře, od pravěku po současnost, krajinou skutečnou i duchovní.
Narození Lao-c' bylo ohlášeno příchodem komety. Tento mužík se stařeckými rysy, archivář na císařském dvoře, odhalil pomíjivost vědy. Když se přesvědčil o mravní zkaženosti moci, odvrátil se od ní a začal hledat pravou cestu k moudrosti. Miriam Henke, narozená v Německu, se věnovala studiím čínské literatury a dlouhou dobu cestovala po Asii.
V textu Koleje jsou pevně přibité k vidění rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, na nějž poukazuje už podtitul „reportáž z rozhraní“.
...jako adam dávající jména rostlinám a zvířatům. vidět a pojmenovat, vidět a pojmenovat: o moc víc nedělám. Výbor Jakuba Guziura zachycuje tvorbu amerického básníka a výtvarníka Roberta Laxe od 60. let, kdy básníkovu předchozí, poměrně tradiční lyriku nahrazuje básnická fenomenologie jazyka a metafyzické dohady ustupují noetickým otázkám.
V Kyjevě jsem uslyšela hlas, který ke mně promlouval současností a napřímo: schylovalo se k invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Žadan četl v jednom z klubů své básně, naprosto civilně, bez patosu.
Básnická sbírka od Tomáše Šidla je autorskou prvotinou, inspirovanou prostředím Krušných hor, propojující intimní osobní prožitky s bohatou obrazovou představivostí.
Šestá sbírka malíře, básníka a scénáristy Singularity vznikala v posledních dvou letech na Královských Vinohradech a v jistém smyslu je pokračováním předchozí knížky Sonety Platónské jeskyňky, která byla psána na pražském Žižkově. Sbírka je – jako obraz – rámována Singularitami I.–IV.
Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň. Lubomír Tichý (2003) studuje bohemistiku na Filozofické fakultě UK. Jeho básně se objevily v tištěných i internetových časopisech (např. Host, A2, Psí víno, Klacek).
Básnická prvotina Martiny Brenčič odkrývá autorčina niterná témata týkající se jejího vnímání současného světa, ale především se zabývá hledáním podstaty lidského bytí skrze vlastní zkušenost. Naturalisticky syrové verše střídá subtilní oko pozorovatele přinášející nesmělé otázky nepřímo nutící čtenáře k zamyšlení.
Oslobodený Jeruzalem dopísal Torquato Tasso v roku 1575 – dvanásť rokov po ukončení Tridentského koncilu. Komponoval ho napoly ako historický epos, teda to, čo malo dať predstavu, aký bol v čase prvej krížovej výpravy (na konci jedenásteho storočia) smer dejín a život vtedajších ľudí, a napoly ako román vo veršoch.
Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína. Naopak je zneklidňujícím vzrušením, vrženým do života, jenž není nikdy hotový.
Tento soubor vybral, přeložil a doslovem opatřil překladatel a znalec Shakespearova díla Martin Hilský. Ve svém doslovu píše: „Každý ze Shakespearových sonetů lze chápat jako rozhovor či jako dopis ve verších, celou jeho sonetovou sbírku pak jako básnickou korespondenci. Žádné Velké Umění, v němž promlouvá Bard či Klasik.
Neotřelý básnický příběh Robina Krále a výtvarnice Barbory Burianové o korunovaci a svatbě mladé mravenčí královny, která se právě chystá vzlétnout a založit nové mraveniště. Mravenci mají v české literatuře zásadní postavení díky Ondřeji Sekorovi, kniha Ať žije královna!
Verše, do kterých autorka vtělila svůj světonázor. 42 let čekala, až si to sedne a bude vědět, o čem napsat a jak. Jelikož ji vždy trápilo, kolik se toho dnes namele v éteru a nablije na papír, poezie jdoucí na dřeň se ukázala jako optimální dopravní prostředek.
Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli.
Dalimír Stano, básnik, prozaik, knižný ilustrátor, editor, a vydavateľ, človek s hlbokým duchom, svojou tvorbou hladí čitateľa. Poézia, ktorú píše, vyviera najmä z džezovej hudby, vplýva na jeho myslenie a samotné poznanie. Myšlienky zodpovedne zapisuje. Nachádza poéziu aj na tých miestach, na ktorých ju iní nevidia.
