Druhý svazek souborného vydání obsahuje texty z let 1918–1930, které autor nezahrnul do svých sbírek. Některé z básní a povídek již byly tištěny za autorova života, především v Národních listech, Červnu, Tribuně, Orfeu či Kmeni, později pak ve výboru Umělé květiny (Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a posmrtně v soukromém tisku Ubohá slova (1980, ed.
Ivana Prokopová (*1960) je povoláním aranžérka, v současnosti podniká v oblasti facility managementu. Volný čas věnuje úpravě vlastní zahrady, malování a v poslední době digitální fotografii, kde využívá nové možnosti ke ztvárnění fantazie.
Sbírka originální poezie zakotvené v rodné vesnici a v osudech jejích obyvatel.
Texty publikované v tejto knihe sú rozpracovaním projektov There Are More Things a Rušička automatizovaných mentálnych spojení, ktoré autorky prvýkrát prezentovali na výstave Z druhej ruky v Stredoslovenskej galérii v Banskej Bystrici v roku 2012. RAMS je skomponovaná z 365 prisvojených príkazov, inštrukcií, predpisov a odporúčaní z rôznych oblastí a období.
Juraj Briškár (1964) je vysokoškolský pedagóg, literárny vedec a spisovateľ, autor piatich zbierok aforizmov a sentencií (Mlčanie, 1994; Chôdza v Oriente, 1998; Autumnal furniture, 2002; Symetrické pozorovania, 2011; Prechádzka labyrintom, 2017), dvoch kníh esejí Elementárne situácie v literatúre (2005) a Poetika zmyslového vnímania (2014) a prózy Sprievodca
Dana Podracká sa nám v zbierke Paternoster, podobne ako vo väčšine svojej predošlej básnickej aj esejistickej tvorby, predstavuje ako autorka skúmajúca mýtické súradnice nášho sveta, vnútorné vzťahy jednotlivých vrstiev najvšeobecnejšej ľudskej skúsenosti a rozličné stránky kozmického rozmeru bytia.
Mária Bátorová je "dvojdomou autorkou". Ako literárna vedkyňa zaujala na začiatku 90. rokov prácami, ktoré sa zaoberali predtým tabuizovanými literárnovednými témami Biele miesta v slovenskej literatúre (1991, spoluautorka), Roky úzkosti a vzopätia (1992) a neskôr precíznou komparatívnou prácou J. C. Hronský a moderna.
Druhá sbírka básníka Dominika Melichara nese název Mizanscény. Tentokrát koncepčně sevřenější kniha doplněná fotografiemi Sáry Richterové, které básně neilustrují, ale vstupují s nimi do dialogu.
Slovenský básnik a prekladateľ, do poézie vniesol nový životný pocit označený ako vitalizmus. V tejto malej zbierke predstavujeme výber z jeho ľúbostnej lyriky.
Muž, běloch, 25 až 40 let, inteligentní, heterosexuál; se zálibou v hlasité hudbě a videohrách. Slušně zdraví a sousedi by do něj nic neřekli. Debutoval básnickou knihou A la these (2013), s níž sklidil značný ohlas. Ropsovi následně vyšly dvě kooperativní nebásnické knihy, experimentující s žánry a způsobem sdělení: XXV.
První básnická kniha Castra (vl. jménem Petr Leifr), zakládajícího člena, bubeníka a textaře undegroundové skupiny Nevididm. S předmluvou Pavla Zajíčka.
Po dvoch rokoch prichádza Dávid Matuš so svojou druhou samostatnou zbierkou. Predstavuje v nej 31 básní, ktoré sú zároveň príbehmi s pútavou fabuláciou, s originálnymi výrazovými prostriedkami a s hlbokou myšlienkou. Pritom sú napísané sviežim, neošúchaným jazykom a veľmi zrozumiteľne.
Oneskorená prvá zbierka básnika Karla Klatta, priateľom známeho po menom Kajo, ktorý sa narodil v Česku - na Morave, v Starom Bohumíne, vyrastal v Ostrave a ktorý 40 rokov žije na Slovensku v Bratislave, predstavuje výber 51 básní z jeho celoživotnej tvorby.
Koncom roku 1947 poslal mladý ambiciózny básnik Vojtech Mihálik, ktorý krátko predtým debutoval zbierkou spirituálnej poézie Anjeli (1947), redaktorovi vydavateľstva Verbum, básnikovi Jankovi Silanovi postupne dva listy a strojopis zbierky, ktorú zamýšľal vydať v edícii poézie Lux. Doklady o Silanovej reakcii sa nezachovali a po tzv.
Celou noc čeká anděla čeká že přijde sepsat jeho při věří že anděl uvěří Andělé zatím (přišli tři) váhají venku u dveří a vymýšlejí práh Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek dvacátého století od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.
Josef Straka doposud proslul především svými básněmi a kratšími básnivými prózami, z nichž prosakuje jemná melancholie, syrové existenciální klima, osamělé ohledávání světa v pohybu, za chůze, během cest a pobytů v cizích městech a cizích zemích.
Čítate poéziu? Alebo je pravda, že je u nás viac básnikov ako tých, čo básne z vnútorného popudu čítajú, preciťujú ich, čo ich porebujú pre obnovovanie samého seba ?
