Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků,
Jean-Marie Roughol strávil na ulici více než dvacet let. Když jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré.
„Nic se nestalo,“ řekla maminka do telefonu, když jí syn poradil, ať na klávesnici najde enter. „A co jsi udělala?“„No našla enter.“„A zmáčkla jsi ho?“ „To jsi neříkal!
Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije.
Kniha vypráví o událostech, které se udály ke konci Druhé světové války i po válce, o tom co prožila naše rodina a mnozí lidé z Hlučínska po osvobození Rudou armádou. Vyprávění autorky je velmi autentické. Líčí, jak to opravdu bylo, ale neodsuzuje. Kradlo se, zrazovalo, udávalo, převlékaly se kabáty. Čestní lidé ale nic takového nedělali.
Nová kniha Štefana Hríba je ideálnym dovolenkovým čítaním. Prečítajte si výber jeho dvanástich najlepších rozhovorov z .týždňa. Kedy slovenský prezident plakal? Kto uniesol túto krajinu? Kde sa stratila láska a ako sa tu bez nej žije? Čo spôsobilo referendum o rodine? Prečo Putin nakoniec prehrá? Ako sa biskup bráni prázdnote?
Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21.
Helena Frischerová (1906 na Moravě – 1984) se ve svých rusky psaných vzpomínkách, vydaných v Moskvě roku 2014, věnuje letům 1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí tzv. Velkého teroru v táborech sovětského gulagu.
Dne 13. července roku 1858 si v Alençonu vzal Louis Martin za ženu Zélii Guérinovou. Jemu bylo třicet čtyři let, jí šestadvacet. Znali se pouhé tři měsíce, ale ani na okamžik nezapochybovali o tom, že jejich manželství bylo uzavřeno z Boží vůle. Martinovým se narodilo devět dětí, ale jen pět dcer se dožilo dospělého věku.
Jen stěží by se v dějinách československé kinematografie našel osud podobný tomu, který prožila Lída Baarová. Jako jedna z mala československých filmových umělců se dokázala prosadit i za hranicemi naší vlasti – natáčela v několika evropských zemích.
„Já jsem běhal velice rád a strašně moc, vlastně skoro pořád. Do práce, z práce, na stadion, pro nákupy nebo i jen tak pro radost. Dokonce i do schodů jsem běhal s nadšením, ale vůbec nejraději po mořském břehu. Nejvíc kilometrů jsem však naběhal doma, miloval jsem rovinaté lesy kolem Staré Boleslavi, Houštky, Čelákovic, Vestce.
Slavná jména české kultury 19. století jako Mácha,Tyl, Němcová, Neruda, Aleš nebo Smetana jsou pro mnohé z nás takřka posvátnými nedotknutelnými ikonami. Spisovatel Jan Bauer se na ně pokusil podívat z té druhé stránky.
Nádherně nekonvenční literární debut oceněné herečky Mary-Louise Parker. Toto mimořádné literární dílo popisuje autorčin život prostřednictvím dopisů, které napsala různým mužům. Tyto dopisy jsou autentické i vymyšlené, ze všech se však dozvíme o autorčině životě, pocitech a tužbách.
Odkaz skutečného indiánského náčelníka Dana George, filmového adoptivního otce Dustina Hoffmanna ze slavného snímku Malý velký muž. Kniha byla přivezena z Kanady a obsahuje mj.
Není kněz jako kněz – Zbygniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát?
Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích.
Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali.
Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o naššem (myslím na své spolužžáky, kamarády a kolegy) létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této žživotní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečne nejtlustší v celém archivu.
Kniha Kraj návratů i setrvání navazuje na edici již vydaných publikací – Kraj věčných návratů, Kraj návratů a setkání, Kraj návratů a inspirace, Kraj návratů a vzpomínek. Obsahuje medailónky osobností kulturního života na Českomoravské vysočině. Osobností, které se tu buď narodily, působily a tvořily nebo se na Novoměstsko a Žďársko často vracely.
O svém kostrbatém životě a lidech zajímavých i zlých vypráví výtvarník, textař, enfant terrible českého folku, písničkář i rocker, zakladatel a dosud frontman kapely Extempore, která se v 70. letech snažila posunout český rock trochu jinam.