Dvě povídky z raného Rilkova tvůrčího období vyšly česky pouze jednou, v roce 1908 v Ottově nakladatelství. Rilke v nich popisuje prostředí, které důvěrně zná, totiž Prahu konce 19. století a problém, který se ho osobně dotýká: vztahy mezi Čechy a Němci. Důvody neshod a neporozumění vidí Rilke na straně radikálních Čechů a především studentů.
