Samuel Gold Baťovanský je druhým fagotistom vo filharmónii a myslí si, že ho Boh miluje menej ako ostatných. Ako sám hovorí, vie sa s tým vyrovnať, pretože s ním sa život nikdy nemaznal. Namiesto toho, aby sa stal uznávaným svetovým klaviristom alebo slávnym dirigentom, sedí vo filharmonickom orchestri a hrá na tom nemotornom hudobnom nástroji.
Štyridsiatnička Márá je úspešná právnička, vzorná manželka, dcéra a adoptívna matka, ktorej nechýba rozhodnosť. Tá sa prejaví aj po oznámení lekárov, že trpí nevyliečiteľnou chorobou. Nechce byť na príťaž svojim blízkym, preto sa rozhodne, že keď sa bežné činnosti stanú pre ňu nezdolateľnými prekážkami, ukončí svoj život.
Křehká milostná novela z Toskánska představuje první knihu bývalé herečky (kdo by neznal Píšťalku z Básníků či film Fontána pre Zuzanu?
Obyčejný devítiletý kluk? To tedy Milo rozhodně není. Je kromobyčejný. Čím to, že vidí mnohem víc než jeho vrstevníci? Mnohem víc než jeho rodiče?
Bolo by to pekné povedať, že novela Pavla Vilikovského dáva odpovede na základné otázky života, ale nebola by to pravda. Hlavný hrdina a rozprávač príbehu sa len pokúša klásť tie odveké otázky trochu ináč, tak ako mu ich vnucujú na jazyk jeho vlastné zážitky a skúsenosti.
Príbeh románu sa začína príchodom hlavnej postavy Urbana Chromého do Ostravy. Urban dobrovoľne ukončil štúdium na filozofickej fakulte, predal knihy, priatelia mu vrátili dlhy a nikomu nepovedal, že odchádza pracovať do železiarní. To, čo prežíva, sa nedá nazvať nijako inak iba ako hľadanie samého seba.
Pravdivý příběh člověka, který si prošel peklem závažného onemocnění a změnil svůj pohled na svět. Dostal od života druhou šanci a své pocity sepsal ve své autorské prvotině.
Napriek rôznym oceneniam románu Živý bič zostáva Milo Urban predovšetkým intenzitným prozaikom, ktorého viac ako vonkajšia realita či ideológia zaujímajú vnútorné drámy, skryté, často iracionálne stavy človeka a interpersonálne vzťahy.
Čítanie textov kľúčových autorov slovenskej literatúry 19. storočia ukazuje, že ich možno vidieť novou, živou a otvorenou čitateľskou optikou. Zároveň poukazuje na to, že slovenská literatúra 19. storočia je vnútorne oveľa diferencovanejšia a vrstevnatejšia, než sa traduje. Texty slovenskej literatúry 19.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony.
Dnes už klasická knížka laureáta Nobelovy ceny Konrada Lorenze výstižně vyslovuje varovné i velmi inspirativní poselství. Srovnáním s živočišnými společenstvími dokládá, v čem je dnešní civilizace škodlivá, když popírá geneticky dané potřeby člověka.
Knižka, v ktorej svet nie je čierno-biely - ale farebný a korenistý, knižka, v ktorej kráča osudová láska ruka v ruke s obrovskou obeťou. Knižka, v ktorej nazriete do života obyčajných indických rodín, do vzťahov medzi manželmi... Je svedectvom lásky plnej rozdielov, vrcholov a pádov. Evitovka, vďaka ktorej preniknete do mentality mužov, čo stále voňajú exotikou.
Sbírka pěti Styronových povídek čerpá z autorových zkušeností v americkém námořnictvu. Povídková sbírka Až na krev s podtitulem „Pět povídek o námořní pěchotě“ představuje soubor textů amerického spisovatele Williama Styrona (1925–2006), jež dosud nebyly nikdy vydány knižně.
Nevážný a lehce ironický příběh o životem poněkud zkoušené advokátce, jejích spolupracovnicích a klientech v nesnázích, o nesmyslných pravidlech, zlomyslných náhodách a neohrabaném krvavém stvoření žijícím mezi nebem a zemí. Příhody Berty Králové, její asistentky Otylky Majerové a čerstvě vyhozené tiskové mluvčí Evy Pálenské.
Sofia nie je ani štíhla, ani pekná, ani tak šikovná ako jej dve kamarátky... Muži ju oblúkom obchádzajú, ale ona túži po láske a... po peniazoch. Nemá pocit, že je horšia, ako tie dve mrchy. Ale ako o tom presvedčiť tých mužov? Duchaplnosťou? Sexom? Intrigami?
Richard Drakin, lehce znuděný mladý muž, si začíná uvědomovat, že mu v životě něco schází. Náhodou si přečte zprávu o nepříliš slavném odchodu významného generálního ředitele. Napadne ho oslovit jej a získat od něj návod, jak být v dnešním světě skutečně úspěšný. K jeho překvapení John Rock na setkání kývne.
Kniha obsahuje výběr dvacetišesti prozaických povídek z díla Karla Poláčka, čtené v rámci festivalu Město čte knihu v Šumperku. Hlavní téma povídek jsou příběhy a osudy lidí na periferii velkoměsta, zejména však maloměsta.
Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit.
Život je úžasný, jedinečný, aj keď nie vždy si to myslíme. Napriek tomu asi každý z nás zažil chvíľku, kedy si povedal: „Nikdy mi nebolo lepšie.“ A takú chvíľku si chce uchovať v mysli navždy. Alebo...?
16. května 2003 způsobilo čtrnáct sebevražedných atentátníků sérii výbuchů v Casablance. Útočníci pocházeli ze slumů v Sidi Moumen, chudinského předměstí na okraji skládky, jehož živořící obyvatelé sotva kdy vkročili do blízkého kosmopolitního města. Druhý román Mahi Binebineho vypráví o čtyřech kamarádech z dětství, kteří vyrostli v Sidi Moumen.