Polský novinář Jacek Pomorski se do Prahy a Česka zamiloval podobně jako jeho známější kolegové. Ale místo reportáže zvolil imaginativní, téměř pohádkový způsob vyprávění, v němž se prolínají vzpomínky a mýty s realitou. Jeho hrdina utíká před obvyklými traumaty muže středního věku.
Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí.
Mezi třiadvaceti autory Povídek na doma najdeme slovutné, populární a prestižními cenami ověnčené osobnosti i výrazné zástupce nejmladší české spisovatelské generace, jednoho slovenského prozaika a jednoho digitálního spisovatele.
Kniha Z PÓLU NA PÓL je, jak říká autor, nabitá osobními historkami, příběhy, zážitky, prožitky a zkušenostmi, jež nazývá malými velkými příběhy. Byl by potěšen, kdyby v ní čtenář objevil malý příklad, jak si uchovat, co stojí za to, a jak zapomenout a udělat v hlavě místo pro nezapomenutelné věci.
Když Rusko vpadlo na Ukrajinu, začal si Lukáš Prchal psát deník. O tom, co se dělo na frontě, v redakci, ale i v jeho nitru. Výsledkem je unikátní shrnutí prvních 75 dní války, která otřásla našimi jistotami.
Kniha obsahuje kratšie texty, ktoré Ján Štrasser publikoval v rôznych periodikách, na internete, či predniesol pri rôznych príležitostiach, a nezaradil ich do svojich doterajších knižných publikácii. Starorímsky filozof a básnik Titus Lucretius Carus povedal, že maličkosť dokáže nastaviť veľkej veci zrkadlo a priviesť nás tým na stopu pravdy.
Lydie Romanská, básnířka a prozaička, vydala v posledním období několik knižních titulu, z nichž poslední byl román rozkročený nad dvacátým stoletím Slezska Kletba podle Justiny (Pavel Mervart 2020). V její nové knize s názvem Jaké to je… vycházejí dvě kratší prózy.
Josef Volf, milovník života a češtiny, o své třetí knížce mikropovídek říká: Cílem bylo potěšení ze psaní, udělat někomu trošičku radost, pohladit dušičku… A to se mu daří. I po sedmdesátce se kolem sebe i na své bohaté vzpomínky dívá klukovskýma očima, poněkud rošťácky, se smyslem pro humor i sebeironii, okouzleně a laskavě.