Kniha jedenácti příběhů s názvem Pompejánský pes je o umění a umělcích, ale možná spíše o tom, co s nimi jejich umění dělá, proč se jim nedaří, proč jsou nejistí, nebo naopak šťastní, a jak hledají a nacházejí. Ty příběhy se odehrávají v různých zemích a různých dobách, některé i v bezprostřední současnosti, jiné dosahují až k budoucnosti.
Ludmila Padrtová (1931 2016) vytvářela abstraktní kompozice od poloviny padesátých let a byla utajená tehdy a je málo známá i dnes. A to přestože byla společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník.
Jiří Valenta (1936-1991) patří bezesporu ke stěžejním malířům českého umění šedesátých až devadesátých let. Začínal českým informelem a poslední léta vytvářel na bílé barvě postavené prostorové obrazy zabývající se skutečnými, ale i fiktivními postavami české a světové historie.