Kniha Michaely Hrubé je věnována problematice každodenního života žen v českých městech raného novověku v 16. a 17. století. Autorka v ní zkoumá právní a hospodářské postavení měšťanek, jejich materiální zabezpečení či proměnlivé pozice v rámci měšťanské rodiny.
Román Noční hlídka, jenž podle některých kritiků plyne poklidněji a malinko posmutněněji než ty předchozí, však nepostrádá nic z toho, čím si Sarah Watersová získala své čtenáře - tedy bravurně vykreslené dobové reálie: rozbombardovaný Londýn, neustálý strach z náletů, poničené domy a všudypřítomný chaos.
Mělo to být snadné. Jenže jak už to tak bývá, věci se začnou komplikovat. Ošklivě komplikovat… Když si zámožná mladá žena najme dvojici zlodějů, aby jí pomohli ochránit odlehlou vesnici před nočními útoky, zapletou se Royce a Hadrian do složité sítě intrik čaroděje Esrahaddona.
Sbírka Povídky jazzového věku autora Francise Scotta Fitzgeralda obsahuje jedenáct fantaskních a parodických povídek, arabesek, črt a jednoaktovek, včetně proslaveného "Podivuhodného případu Benjamina Buttona", a představuje první souborné a úplné vydání Fitzgeraldovy druhé povídkové sbírky (Tales of the Jazz Age) z roku 1922.
Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.
Román Zatím dobrý od autora Jana Nováka je opatřen podtitulem "Mašínovi a největší příběh studené války", velkých příběhů však v sobě nese vícero - jde o ságu jedné výjimečné rodiny, která se ctí prošla oběma světovými válkami a oběma vražednými totalitními režimy, které střední Evropě uchystalo 20.
Ságy o dávnověku jsou svéráznými skvosty bohaté vypravěčské tradice Islandu. Otevírají fantazijní světy, v nichž se bájní severští hrdinové utkávají s nadpřirozenými protivníky, oddávají se bujarým pitkám a dobývají nedobytné panny.
S pokorou sobě vlastní autor ukazuje literární svět, jejž si nosí uvnitř, a předává ho tímto dál.
Nejstarší český letopisec, pražský kanovník Kosmas, se narodil kolem poloviny 11. století a zemřel 21. října 1125.
Po Planetě, která neexistovala se českým čtenářům představuje již třetí část sebraného povídkového díla Philipa K. Dicka.
Borges celosvětově proslul nejen jako povídkář, ale též jako vynikající esejista. Jeho rozsáhlé esejistické dílo nejen významně dotváří jeho tvorbu povídkářskou, ale esej lze chápat jako základní žánr Borgesovy tvorby. Oba žánry se blíží i svými tématy, která se u Borgese stále navracejí: čas, sny, knihy a literatura...
Respektovaný francouzský historik a profesor na Paris I-Panthéon-Sorbonne Alain Demurger se ve svém bádání zaměřuje především na dějiny křížových výprav a rytířských řádů, přičemž zvláštní pozornost vždy věnoval problematice templářů.
Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou.
Celých čtrnáct let se Jonathan Rebeck skrýval před světem za hřbitovními zdmi a svůj domov si potají zařídil v dávno opuštěné hrobce. Rozmlouval s novými nebožtíky a zjišťoval, kam vlastně duše zesnulých putují, poskytoval jim útěchu, vyslechl je a občas si s nimi zahrál šachovou partii. Avšak samotářský život pana Rebecka byl náhle narušen.
Autorka Jana Valtrová ve své knize Středověká setkání s „jinými" analyzuje zprávy středověkých cestopisů, jejichž autory jsou významní evropští misionáři (Jan Plano z Carpini, Vilém Rubruk, Odorik z Pordenone, Jan Marignola, Jordanus Katalánský), kteří působili v různých oblastech Asie v období mezi polovinou 13. a polovinou 14. století.
Země se na počátku 21. století stává kvůli narůstajícím teplotám téměř neobyvatelnou. Lidé jsou odesíláni do mimozemských kolonií, kde se setkávají s podobně nehostinným prostředím. Jedinou cestou, jak alespoň na okamžik uniknout před zoufalou realitou, je kolektivní spirituální prožitek navozený pomocí nelegálních drog.
Kant a ptakopysk z r. 1997 je návratem k některým základním otázkám, které autor Umberto Eco formuloval ve své Teorii sémiotiky. Těmito otázkami jsou především vztah percepce a sémiózy, problematika reference, vztah mezi jazykem a realitou. Eco se bezprostředně dotýká odvěkých problémů západní filozofie, které se mezitím staly předmětem kognitivních věd.
Další z Dickových románových her, kdy si čtenář není jist, která z popisovaných skutečností je ta pravá.
Bilingvní vydání americké kultovní novely čtenářům znovu připomene půvabný příběh Thomase Tracyho, newyorského mladíka, ke kterému se jednoho dne připojí jako stálý společník tygr, na něhož mladík už od dětství čeká, aby v něm probudil lásku k dívce Lauře a naučil ho dalším důležitým věcem, jež potřebuje mladík ke své proměně v muže.
Kniha se zabývá promiskuitou a drogovou závislostí mezi revoltující japonskou mládeží v japonském městečku s americkou vojenskou základnou. Mladí hrdinové se zajímají výhradně o sex, drogy a rokenrol. Samotný příběh je ponurý, nihilistický, obsahuje řadu násilných scén, popis předávkování drogami i sebevraždy a vyjadřuje celkovou deziluzi mladé generace.