Cesta po punkové stopě jedné výjimečné éry, přes osudy konkrétních míst, lidí i událostí. Klub 007, Buďánka, Cibulka, Zlatá loď, Sochorka + Papírna, Black Hand, Ladronka, Propast, Medáci, Milada. Doklad, že Praha měla a má nejen svůj líc, ale i rub. Vzpomínky pamětníků, na 400 dobových fotografií od třiceti fotografů + plakáty, pozvánky, kresby a koláže.
Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Současná, moderní společnost rezignovala na své sociální základy a stabilní, pevný řád transformovala do měkké a pružné formy v domnění, že tím dosáhne maximální otevřenosti.
Desátý okres je místo, jež se pro autora stalo vnitřním prožitkem, v němž se odrážel celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí. V tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem – v duchu autorovi drahé „pěší metafysiky“.
Zamýšlení nad tím, do jaké míry je člověk ovlivněn prostředím, do něhož se narodí, a je-li schopen změnit své postavení pouze svou vlastní aktivitou. Ve Směřování života hrdinů se autorka snaží najít odpovědi na otázky, zda je člověk měřítkem všech věcí a zda je hybatelem všech událostí.
Je Putinova politika skutečně autoritářská, umně maskovaná pod demokratickými kulisami, nebo má svět co do činění s formou autokracie podporované mafiánskou oligarchií a dochází tak v podstatě k naplnění kontinuity ruských dějin. Francouzská historička Francois Thomová (1951) se celý svůj profesní život zabývá Ruskem a Sovětským Svazem.
Theodor W. Adorno vystoupil v roce 1967 na Vídeňské univerzitě s přednáškou, v níž analyzoval cíle, prostředky a taktiky pravicového radikalismu a srovnával ho se starým nacismem a fašismem. Kladl si při tom otázku, proč extrémní pravicová hnutí nacházejí dvacet let po konci války opět u lidí značný ohlas.
V ulici Rue Rémy-Dumoncel ve čtrnáctém pařížském obvodu stojí bílá budova - domov důchodců nazvaný Le Tiers Temps. Uprostřed nádvoří roste osamělý strom. Ční, jako vysoký muž s osmahlou tváří a pronikavýma očima, mezi ostatními obyvateli.
První ucelená historická práce o československých ženách, které prošly za druhé světové války vězněním v centrálním ženském koncentračním táboře nacistického Německa, v Ravensbrücku.
Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších. Těch osobně poznaných i těch „jen“ čtených. Není to ale poezie existenciální, je esenciální.
Co všechno bychom mohli vědět o Leninovi, ale interpretace dějinných okamžiků, jejichž kontury jsou pevné a neměnné, nám to nedovolí. Kniha oceňovaného autora a svérázného interpreta mnoha zajímavých historických publikací vybízí čtenáře k zamyšlení nad rozmanitou možností všedních i svátečních dnů jednoho revolucionáře.
Román Útěk patří k základním dílům české vězeňské prózy. Nyní vychází poprvé v necenzurované podobě, doplněný o studie, jež přibližují Hejdovu vězeňskou zkušenost a rozebírají román v jeho historických a literárních souvislostech.
Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob.
Umělecké a emotivně zabarvené vyjádření skupiny DG 307, její poetiku a hudbu, lze považovat za metaforický odraz reality, která stále vyvolává historické reminiscence. Apelativnost a hluk nejsou jen vyjádřením nespokojenosti, nebo kvílením, které volně vychází z duše, je to také hudba srdcí, již chce jen málokdo poslouchat.
Není možné uniknout před sebou samým ani před nástrahami a zvůlí okolního světa. Je lepší se nesnázím postavit čelem, nebo rezignovat a užívat si v soukromí s milovanou osobou?
Kniha Jeana-Yvese Tadiého je určitým inventářem myšlenek Marcela Prousta a Sigmunda Freuda. Autor nachází paralely v jejich názorech na spánek, sny, paměť, dětství, homosexualitu, lásku, žárlivost, smutek i smrt.
Bernd Posselt vypráví vzrušující příběh filozofických počátků evropské myšlenky, jejích židovsko-křesťanských kořenů a jejího politického vývoje od Karla Velikého až po naši současnost.
Záznamy snů německého filozofa, muzikologa, sociologa a estetika Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou často bizarní, někdy dokonce komické, odhalují jeho surreálné i erotické představy, ale i motivy z rodinného prostředí. Své sny začal Theodor W. Adorno, jeden z nejvýznamnějších představitelů kritické teorie tzv.
Rozpravy, polemiky a úvahy o tom, co lze považovat za důstojnou náplň života a obhajoba lidského práva rozhodovat o svém bytí i na jeho samotném konci, ve chvíli, kdy člověk ztrácí možnost ukončit život vlastní rukou. Kniha se žánrově pohybuje na pomezí reportáže, eseje a etického cestopisu.
Příběh z předválečných Sudet ukazuje, jak hluboká a bolestivá rána přetrvává ve vztazích, když jsou zasaženy fanatismem. Barevné podkolenky jsou příběhem nemanželského dítěte, chlapce křtěného Botičem, kterého jeho matka svěří „na vychování“ do německé rodiny žijící v Potočné, malé vesničce v Orlických horách.
Kniha přibližuje kulturní dějiny vybraných živočichů od nejstarších mytických dob až po dnešek. Napříč různými literárními žánry sleduje proměňující se obrazy koček, lišek, koní, psů, vlků, prasat, medvědů, netopýrů či velryb.