Novou prózu nekorektního marginála české literatury opět nelze žánrově ani tematicky zaškatulkovat. Skupina postarších hospodských pobratimů, ajťáci, grafici, filozofové života, vede řeči.
Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů.
Nadějné dítě, jež obklopeno milující rodinou nepoznalo lásku; učitel tělocviku, který žije, protože mu nic jiného nezbývá; romantický neúspěšný vrah; invalidní důchodce spokojeně přežívající na okraji společnosti. To vše v jediném, svým způsobem běžně banálním osudu bezejmenného hrdiny.
Odposlechy, výpisky, přísahy a poselství. Popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Syndey, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“). Nonstop jazyková poradna bez rad. Praha, Brno, Berlín. Definice chudoby (nejmíň 8 pokusů).
Antologie představuje poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů.
Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Petr Borkovec zíral vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. Tentokrát civí jinak, víc na tělo, takže vidí blíž, ale hůř.
Ve druhé sbírce Kristiny Láníkové (1988) jde, jak píše básník Elsa Aids, o „práci na zpřítomnění přilehlého. Láníková především eviduje věci a slova při tom používá jako odřezky. V nekonečném kolážování světa jako by ji vedlo výtvarné gesto vycvičené obsesí…“ Autorka studuje na AVU v Praze v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka.
Všude rukopisy. V taškách, na stole, v redakční poště, v kavárně při čtení, v kavárně po čtení, ve schránce v obálce (pondělí ráno) a tak. A v každém druhém nějaká perla. Ty perly!
Antologie příběhů z Bretaně. Mrtví v bretonské tradici ve skutečnosti nezemřeli, pouze žijí ve světě paralelním k tomu našemu. Ten se probouzí, když my živí večer uléháme ke spánku. Mrtví se za noční tmy vracejí do svých příbytků, na pole či vyplouvají na moře.
Roland Barthes o Rolandu Barthesovi je klíčovou prací Barthesova středního období. Sestává se ze sledu stylizovaných biografických fragmentů, ve kterých se úvahy o vlastní subjektivitě a tělesnosti prolínají s teoretickým myšlením. Vymezuje se zde tak oblast psaní a uvažování, která s postupem času začíná být
Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.
Druhá básnická kniha Kamila Boušky, autora oceňované prvotiny Oheň po slavnosti (Fra 2011), za kterou získal dvě nominace v rámci cen Magnesia litera. Chrlené obrazy zániku a černoty – a zároveň jejich nervní rozhánění, dokud se „nerozezní ptačí zpěv a vzplanou jarní ohně“.
Suma mnohaletého pobývání ve městech a s městy, v níž si Paříž mění místo s Prahou, Brusel se setkává s Barcelonou a vidina New Yorku vniká do všech ostatních metropolí. Nutkavé hledání skrytého městského středu a cyklická potřeba vracet se k okraji, odvracet se zas od města k „záři okolí“.
Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“.
Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci.
Podchlazení je soubor ostře vypointovaných povídek, zdánlivě nesouvislých, ale vcelku tvořících román.
Všichni v tomto románu jsou sami. Malá holčička adoptovaná na konci čtyřicátých let, její pěstouni a později i její vlastní dítě, manžel a všichni příbuzní i známí: nedostatek lásky považuje každý bez výjimky za neměnný a jediný možný stav bytí.
Bedekr popisující svérázné typy žen, které v ní žijí. Po jejích ulicích krouží zlostné důchodkyně, domácí puťky, znuděné úřednice, polské matky i anarchistky a hledají své oběti. Čtyři hlavní hrdinky Atlasu spojuje jeden dům ve čtvrti Ochota, jméno po Panně Marii – Královně Polska a nevyřešená traumata z minulosti.
Samanta Schweblin (1978) je po Lugonesovi, Bioy Casaresovi a Cortázarovi novou královnou laplatské fantastické povídky. Zdánlivě obyčejné příběhy od prvních řádek navozují zvláštní atmosféru, naznačující, že není úplně všechno v pořádku; s napětím čekáme, kdy se něco zvrtne.
Jeden z nejosobnějších a nejčtivějších textů slavného francouzského esejisty. Japonsko jako systém znaků, nikoli pouze navštívené, ale čtené jako kniha. Důvěrné setkání autora se světem, který se před ním otevírá stránku po stránce.