Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů. Jenže pro umělce byl pouhy´ novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít.
Údělem umělce vždycky je samota. K samotě patří pes a kůň. Zvíře vedle tebe samotu podtrhne. Mráz, cigareta a kafe. Až když se vysereš ráno v mrazu na latríně, teprve potom opravdu se rozední.
Ocitáme se v nepříliš vzdálené budoucnosti, čtvrt století po Velkém řezu, který zničil globální komunikační síť. Svět stále ještě stojí pevně spojený s naší současností, lidská civilizace však funguje jen jaksi napůl. Román dokonalého stylisty, „Murakamiho Slovinska“, Jasmina B.
Dvě novely o expatex – lidech žijících mimo domovinu. Věra a Henryk přicházejí do postkomunistického Československa vysvětlit, jak funguje jeden z údajně nejlepších možných světů. Bill, Zoli a bejby už v takto zařízeném světě – rozprostírajícím se od New Yorku přes Budapešť až k Taškentu – žijí.
Kult předků, nadpřirozené bytosti, kouzla, rituály a přechody z jednoho světa do druhého. Prostě povídky o nás. Černé na černém je fascinující sbírka příběhů, ovlivněných africkou duchovností, vyprávěním, ale i temnějšími existenciálními příběhy, vycházejícími z evropské tradice.
Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.
Druhý ze tří svazků tragédií nesmrtelného Římana. Svazek obsahuje tři tragédie: Foiničanky aneb thebais, Faidra a Šílený Herkules.
Po Paříži se cikcak proháněl taxíkem, ale protože chtěl okoštovat taky metro, nechal se dovézt až k secesní nástupní stanici Abbesses čili Abatyši, a sestoupiv tam do hlubin, pronesl k jednomu, náhodně zvolenému pasažérovi pečlivě připravenou větu v brněnské pařížštině (no, raději ji tu přetlumočíme): Nezlobte se, chtěl jsem vám jen říci, že Paříž
Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme? Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Stary? muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou vy?pravu s přáteli a do domu, ktery? je zatím jen nahrubo postaveny?
