Publikace prezentuje výsledky aktuálních výzkumných aktivit Výzkumného centra MARC na poli akustiky hudebních nástrojů, které mají na Hudební a taneční fakultě AMU více než čtyřicetiletou tradici.
Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama.
Kolektivní monografie je věnována vztahu médií a temporality s důrazem na proměny chápání a zkušenosti času způsobené nástupem tzv. nových médií.
Publikace postihuje „genia loci“ AMU v jednotlivých obdobích její existence a načrtává aspekty ovlivňující její fungování a kreativní potenciál jejích pracovníků v druhé polovině 20. století. Kniha přinese patnáct rozhovorů s osobnostmi, které jsou s AMU úzce spojeny.
Skripta pro výuku zpěvu adeptů herectví. Dokonalá technika, která zachová zdravý hlas, je pro uměleckou kariéru nezbytností. Při pěvecké výchově není možné nějaké samouctví, v tomto oboru je nutná spolupráce studenta a pedagoga.
Četli jste někdy film? A co film, který existuje pouze ve svém literárním stádiu?
Jakým způsobem je organizována hudební struktura v novodobé evropské hudbě? Jaké materiálové prvky a kompoziční postupy určují, že vnímáme skladbu jako „logickou“?
Kniha se zabývá propastmi v komunikaci, mezemi fotografie a jazyka i jejich propojováním, protože jazyk a technický obraz jsou často komplementární. Je pohledem na některé kulturní mantinely těchto médií a původ těchto mantinelů. Jsou to mantinely, jejichž existenci si obvykle neuvědomujeme.
Sborník teoretických studií Jana Kučery (1908–1977), jednoho z nejvýznamnějších českých filmových teoretiků z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Sám Kučera zamýšlel vydat tyto studie souborně, ale v důsledku nastupující normalizace nebyl tento záměr realizován.
Další z řady skript Katedry výchovné dramatiky DAMU, v nichž autorka vede čtenáře k tvorbě scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. Poté, co se věnuje jednotlivým pojmům, jako je „situace“, „příběh“, „příběhové drama“, rozebírá pojem „problémová situace“ a dochází k „plánování dramatu“.
Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které patřilo k nejpodstatnějším a nejosobitějším scénám Československa po druhé světové válce. Založil je „otec české ne/divadelní alternativy“ Ivan Vyskočil (1929) poté, co v Redutě provozoval s Jiřím Suchým legendární text-appealy, a poté, co spoluzaložil a vedl Divadlo Na zábradlí.
Od roku 1992 začala na Grafice 2 vznikat tajná nauka o obrazu. Jejím posláním bylo zkomplikovat studium. Studenti museli brát obrazy doslova a slova obrazně. Určité pojmy získávaly neurčité významy a naopak. I nakreslení obyčejné čáry se stávalo traumatizující zkušeností, která nebyla vždy bez následků.
Autorem poznámek o herectví je docent Josef Vinař (1934 2015), pedagog, psycholog a teatrolog, spojený především s působením na pražské DAMU. Josef Vinař byl zároveň i výraznou osobností českého amatérského divadla, kde se angažoval v dobách normalizace, v čase zákazu pedagogického povolání a publikování.
Fotografie jako bytostně hraniční fenomén osciluje mezi pomíjivým a trvalým, dynamickým a statickým, zjevným a skrytým, vědou a magií, pravdou a fikcí, dokumentem a monumentem, informací a věcí. Geoffreyho Batchena coby historika a teoretika fotografie zajímají právě tyto hraniční momenty.
Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavadza Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu. Opěrným textem celé knihy je Pelešjanova stať z poloviny sedmdesátých let Distanční montáž neboli teorie distance, zde v nově revidovaném překladu Jana Bernarda.
Jan Kühn patří k zásadním představitelům české sbormistrovské školy, který položil základy modernímu profesionálnímu sborovému zpěvu u nás. Vůbec první monografie o této osobnosti představí nejen Kühnův životopis, ale především jeho sborovou práci, která je významná v celorepublikovém kontextu.
Autorem poznámek o herectví je docent Josef Vinař (1934 2015), pedagog, psycholog a teatrolog, spojený především s působením na pražské DAMU. Josef Vinař byl zároveň i výraznou osobností českého amatérského divadla, kde se angažoval v dobách normalizace, v čase zákazu pedagogického povolání a publikování.
Kniha je výstupem dvouletého projektu, jehož cílem je nabídnout komparativní pohled na současné tendence evropské dramatiky. První část sestává z vhledů českých teoretiků do jednotlivých divadelních kultur.
Na začátku nového tisíciletí došlo na filmové scéně v Buenos Aires k explozi experimentální tvorby a v hojném počtu se začali objevovat tvůrci, jejichž díla k sobě upoutala pozornost na světových festivalech.
První část knihy tvoří práce Jakuba Rataje Převod pohybu lidského těla na zvuk pomocí senzorů. Ta pojednává o průniku dvou rozdílných kompozičních přístupů (real time technologie a instrumentální kompozice) v autorově vlastním díle – hudebně-tanečním představení Umění Manipulace.