První díl rozsáhlého výboru z Millova díla představuje Milla především v kritické návaznosti na zakladatele utilitarismu Jeremyho Benthama: svazek obsahuje Millovu klasickou stať „Utilitarismus" a jeho rozsáhlé intelektuální portréty Benthama a Coleridge jakožto nejvýznamnějších reprezentantů obou proudů dobového britského myšlení, reformního a konzervativního.
Kniha se zabývá latinským jazykem jako univerzálně dorozumívacím prostředkem západní kultury po více než dva tisíce let. Vedle chronologického přehledu historických fází existence latiny uvádí též specifika jejího uplatnění. Autor zdůrazňuje, jak několik tzv.
Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života.
Umělecké dílo je zvláštní věc. Přichází na světlo světa díky umělci. Ten je však umělcem právě skrze dílo. Obojí, dílo i umělec má svůj původ v umění. Kde jinde však hledat umění než v uměleckém díle a v umělci?
Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství.
Krátký spis z r. 1938 představuje jedno z nejdůležitějších Voegelinových děl. Ukazuje strukturální podobu ideologických masových hnutí (fašismu, nacismu, komunismu) s politickými náboženstvími, interpretuje je jako jejich sekularizovanou podobu a zařazuje do jejich historického vývoje.
První svazek nesoucí podnázev od Kanta k Schopenhauerovi, představuje Kantovo přelomové dílo ve všech jeho aspektech. Další část knihy je věnována bohatému působení Kantovy filosofie.
Třetí svazek spisů představuje Waltera Benjamina jako spisovatele, v jehož literárních dílech se zrcadlí a naplňují některé z jeho vůdčích konceptů a idejí. Jádrem svazku je kompletní překlad Jednosměrky, vedle Berlínského dětství kolem roku 1900 výbor obsahuje několik krátkých básnických próz, např. text „Na slunci".
Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. – 70. let 20. století.
Text, v němž je z celého Jaspersova díla vůbec nejobšírněji vyložena jeho koncepce tzv. „mezních situací“. Jaspers zde nejenom objasňuje specifičnost mezních situací obecně a jejich význam pro stávání se existencí, ale především postupně analyzuje jednotlivé mezní situace: smrt, utrpení, boj a vinu.
Křesťanský theolog a biblický exegeta, který působil v Alexandrii jako představitel tamější katechetické školy. Vedle spisu O počátcích, v němž pojednal o základech křesťanské theologie, výkladu O modlitbě a Výzvy k mučednictví napsal celou řadu homilií a komentářů k biblickým knihám, v nichž uplatňoval techniku alegorického výkladu.
Sv. 10/2 s podnázvem Od Fichta po Hegela od autorů Jaeschkeho a Arndta pojednává o filosoficky plodném období, v němž se myslitelé jako Fichte, Schelling a Hegel vyrovnávají s Kantovou filosofií.
Autor se v deseti studiích zabývá problematikou totožnosti. Studie propojuje trojí záměr: 1. Vyhnout se problematičnosti filosofií, které se zabývají subjektem v první osobě (já ve smyslu ego cogito), a spíše sledovat linii vyjádřenou zvratným se, která vede k různým kladením otázek po kdo: např.
Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplerovu astronomickou fyziku, Komenského projekt univerzální výchovy a Bolzanovo vědosloví. Spojnicí mezi těmito koncepcemi je ideál sjednoceného vědění.
Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politickésociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkovédílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami.
Autoři kolektivní cizojazyčné monografie zkoumají antické pojetí přátelství (philia) a jeho politický význam, a to jak v širším kontextu starořecké literatury, tak v reflexi klasických autorů, zejména Platón a a Aristotela.
Lessing je typickým představitelem osvícenské, neorthodoxní protestantské theologie i liberálních úvah o původu a podstatě křesťanství. Jeho práce byly důležitým impulsem nejen k diskusím o náboženské toleranci (to je známo), ale také – a možná především – k velké debatě o vymezování hranic mezi náboženskou a sekulární oblastí.
Podrobnými, avšak přehledně podanými interpretacemi osmi vybraných kapitol Vladaře svazek umožňuje seznámení s Machiavelliho svébytným politickým myšlením i se současným stavem bádání. Rozbory se věnují ústředním motivům spisu, jako je moc, politická inovace, republikánství, sláva, role rádce, dějiny, fortuna a virtu. Autory textů jsou L. Gerbier, P.
Metafyzika A je úvodní knihou souboru Aristotelových spisů věnovaných otázkám první filosofie. Aristotelés zde definuje filosofii jako vědu o prvních počátcích a příčinách. Na pozadí své vlastní nauky o příčinách podává přehled názorů svých předchůdců od Thaléta přes pythagorejce až po Platóna a podrobuje je kritice. Nový český překlad F. Karfíka.