Nová kniha osobité výtvarnice a popularizátorky folklóru Kamily Skopové oživuje minulost prostřednictvím pohledu na tradiční řemesla, která dnes postupně upadají v zapomnění či jsou mnohdy k naší škodě jen regionálním exotikem skanzenů.
Co nám obrazy mohou povědět o stavu dnešní společnosti?
Co mají společného oceán a vesmír? Jak vůbec vznikly chobotnice? A jak lidé? Co přesně jsou hlavonožci, a proč se jim říká tak legračními jmény?
Komáři nemají lehký život. Nikdo je nemá rád a nejradši je každý hned zaplácne. Když se tedy mamince Márině narodí její v pořadí už tisící komáří synek, chce, aby měl jiný osud. A jiné jméno! Žádný Mára, Marin, Marek, Mareček jako všichni před ním, nýbrž ZDENDA. A Zdenda opravdu jiný je!
„Funkce váží víc než argument!“ – To ví každý, kdo se pohybuje ve světě diplomacie a je realista. A já jsem jenom rád, že si jedna z těchto věčných pravd našla cestu i do románu, navíc napsaného o mně samém. Je skvělé, když vaše celoživotní práce přinese takovéto výsledky!
Deník puberťačky Američanky Phoebe Gloecknerové původně vyšel v roce 2002 a řadí se mezi nejdůležitější a nejuznávanější autobiografické komiksové romány všech dob. Jeho protagonistka, patnáctiletá Minnie Goetzeová, touží po lásce a přijetí svého okolí a zároveň se potýká se svou předčasně probuzenou sexualitou.
Už od počátků počítačových her v nich příšery hrály klíčovou roli. Fungují zde jako nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout, jako bossové úrovní, které je třeba porazit, nebo jako cíle, které je třeba zničit, abyste získali body navíc. Proč je ale postava příšery ve hrách tak důležitá a jak počítačové hry formovaly koncepty monstrozity v naší kultuře?
Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa.
V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí.
Interpunkce je v naší písemné kultuře něčím samozřejmým. Její používání ale není zcela jednoduché.
„Existuje dětská otázka, kterou se literární vědci ostýchají si položit: na základě čeho si básník vybírá metrum básně, kterou začíná psát?
Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv.
Píše se rok 1810 a do zálivu Hrdinských činů připlouvá námořní důstojník David Buchan s rozkazem navázat kontakt s Beothuky neboli Rudými indiány, původními obyvateli Newfoundlandu, jimž hrozí vyhynutí.
Jubilejní vydání klíčové práce Milana Machovce, knihy, která v době svého vzniku v Československu osmdesátých let nemohla vyjít a začala dříve než oficiálně vycházet v zahraničních vydáních. Těch je dnes více jak dvacet.
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí.
