Aristokratka v Československu je autorský koncert pro populární zámecké trio, kvarteto komunistických funkcionářů, dvě sexy kočky z Prahy a Brna a jednu mezinárodní sólistku v socialistických kulisách. V červnu 1983 má Josef nervy nadranc, protože po sedmileté rekonstrukci se má Kostka znovu otevřít návštěvníkům.
Krvavý Žižkov je antologie, která má svého předchůdce — Krvavý Bronx (2020), úspěšnou knihu povídek o „vyloučené“ brněnské lokalitě. Jen tamní kulisy vystřídal pražský Žižkov počátku dvacátého století.
Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.
Svoji první báseň zveřejnila coby třináctiletá. Její básnický talent je nejen zcela nesporný, ale také nevídaný. Není běžné, aby někdo tak mladý dokázal zformulovat přesvědčivou lyrickou výpověď, která je hluboce osobní, intimní a autentická — a zároveň nepostrádá přesah směrem k zobecnění existenciální lidské zkušenosti.
Zasvěcení temnotou je mluvící oxymóron. Co říká, a komu?
Kniha vypráví neznámý příběh dvou žen s intelektovým postižením, které zbytečně zemřely v důsledku nevhodně nastaveného systému podpory v českém zdravotnictví a zařízeních sociální péče. Dorota Šandorová byla zabita profesionálním pečovatelem, Věra Musilová se udusila během dlouhodobého omezení v psychiatrické léčebně.
Texty Zimní knihy o lásce vznikaly původně jako odpověď Dory Kaprálové na prózu maďarského spisovatele Petera Esterházyho Jedna žena. Kaprálová každý den napsala jednu vinětu s vlídnou vidinou, že si jednoho dne P. E. texty přečte a bude potěšen. To se i stalo — rok po českém vydání vyšla novela v maďarštině.
Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je mnohem těžší, protože denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik střelených zaměstnanců „nejchudšího zámku v Čechách“, na němž největší událostí za posledních tři sta let byla svatba Helenky Vondráčkové.
Letmý sníh vyniká vysoce kultivovaným, nápaditě hravým a přesným jazykem zprostředkujícím hned několik příběhů. Především je to příběh lásky doceněné až při jejím vymizení, příběh hledání či ztrácení vlastní totožnosti anebo příběh pátrající po smyslu našeho počínání.
Když autor pobýval v Alžíru, kde se chystal k vydání jeho román Největší lekce dona Quijota, napsal tam Alžírské arabesky. Nápaditě i zábavně v nich krouží na pomezí cestopisné reportáže, autofikce a beletrie, inspiraci našel také v orálním vypravěčství. K rozhovorům s tamními obyvateli přidává i mikropovídky a črty, písňové texty či úryvky z knih.
Třináct skvělých výtvarníků – třináct velkoplošných realizací na zdech domů v brněnském Bronxu! František Skála, Eva Koťátková, Krištof Kintera, Vendula Chalánková, Milivoj Husák, TIMO, Kateřina Sidonová, Adam Štech a další, včetně světově uznávaného Rusa Marata Danilyana!
Tato sbírka začala několika řádky vepsanými na okraje učebnice klasické čínštiny. Pojednává nejen o životě v Číně a na Tchaj-wanu či o cestách po východní Asii, ale také o stesku po domově v prvních měsících pandemie. V díle se tak prolínají výjevy ze středních Čech s rýžovými poli a ruchem asijských metropolí.
The Book of Mehrin summarizes four yers of the project aiming to build the Moravian Jewish Museum in Brno. The history of the Jewish presence in Moravia spans at least nine hundred yers and is extremely interesting. In many respects it differs from that of the Czech Republic as a whole and is often closer to Vienna and Slovakia.
Všechno, co chcete vědět o projektu Moravského židovského muzea Mehrin, se dočtete v této knize. Proč přijel do Brna přednášet Timothy Snyder? Bude se v Brně stavět podle vítězného návrhů slavného japonského architekta Kengo Kumy? Jak začala spolupráce Mehrinu s nejmodernějším židovským muzeem, které se nachází v Tel Avivu?
Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně?
Paměti penzisty (začátečníka). Odpočítávání měsíců od smrti matky… Budování knihovny poslední vůle… Prodlévání u náhrobků básníků… A pomyslně i u náhrobku vlastního: Ať nic nepřipomíná, kým jsem byl. Dynkova nezaměnitelná, laserově přesná básnická řeč snoubí strohou dokumentárnost s láskyplnými gesty.
Kniha nabízí dvě novely, v nichž se autor pohybuje tam, kde je jako doma — mezi outsidery. Šestiprsťák se odehrává v nedaleké budoucnosti plné lidského osamění a siroby. Otce v něm hledá dospívající chlapec, který se tělesně i duševně projevuje jako dívka, a průvodcem se mu stane jen o málo starší bezdomovec.
Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou.
Robustní román literárního čaroděje oživuje otázky, jež si v různých obměnách kladou lidé již odedávna: Kolik ještě bude prolito slz a krve, než se přestaneme mrzačit a zabíjet? Naučíme se vůbec někdy čelit svým zvrhlým pudům? Kdy překročíme evoluční práh? Osvobodí nás technologie od bídy a nevědomosti?