Ján Litvák v Oranžovej tráve pokračuje v hľadaní vlastného jazyka, samoreči, ktorá by najlepšie vyhovovala jeho snahe dostať sa za tajomstvá vecí. Aby sa tam dostal, vedome sa pohybuje na pomedzí rôznych žánrov. Sem-tam sa zablysne priezor zo sveta hmoty. A vtedy je to čistá poézia.
Už päť desaťročí patrí Peter Jaroš k popredným a veľmi plodným slovenským prozaikom. Vydal viac ako 25 prozaických kníh, ale širšia kultúrna verejnosť ho pozná najmä z románu Tisícročná včela a sfilmovanej novely Pacho, hybský zbojník. V autorovej tvorbe je však aj veľa kratších prozaických útvarov, poviedok, rozprávok či rozličných rozprávaní.
Musilove dve novely z roku 1911, vydané pod názvom Dve spojenia, sú neoddeliteľnou súčasťou diela tohto modernistického spisovateľa a témami a poetikou predznamenávajú jeho opus magnum Muž bez vlastností. V dvoch textoch, ktorých hrdinkami sú Claudine a Veronika, sa stretávajú láska, žiarlivosť, pochybnosť či nemožnosť niektorých zväzkov.
Dve novely o expatoch – ľuďoch, ktorí síce žijú mimo svoju domovinu, no majú šancu plánovať, ako bude vyzerať zajtrajší svet. Vera a Henryk prišli do postsocialistickej Bratislavy vysvetliť, ako funguje údajne najlepší z možných svetov.
Souborné vydání svérázných povídek z české hospody, vesnice a cesty po Indii.
Kniha londýnského autora představuje pozoruhodnou sbírku dvanácti téměř neuvěřitelných povídek, které autor obratně stmelil svým záměrně surrealistickým nazíráním každodenního života lidí se všemi jejich možnými i nemožnými tužbami a tajnými smyslovými vzněty.
Současné pověsti a fámy zná prakticky každý z nás. Šíříme je, nebo je zavrhujeme, obáváme se jich, nebo se jim smějeme. Ať už se na ně díváme jakkoli, faktem zůstává, že jsou nedílnou součástí našeho každodenního života.
Příběhy, které se vaším známým opravdu nestaly... Zaslechnete je v práci, v restauraci, v rádiu nebo v televizních zábavných pořadech. Jsou vám vyprávěny jako pravdivé příběhy, ale jak je slyšíte poněkolikáté, začnete mít pocit, že jsou příliš neuvěřitelné, zábavné a bizarní na to, aby byly ještě pravdivé. A máte pravdu - nejsou pravdivé!
Päť príbehov, päť scenárov – taký je podtitul druhej knihy nášho „rodinného striebra“. Autor „putuje“ od februára 1948 dejinami kľúčových udalostí, ktoré určovali morálnu kvalitu, ale aj zlyhania malého národa v srdci Európy.
Peter Repka sa narodil 14. januára 1944 v Bratislave. Od roku 1970 žije v Nemecku. Prvé diela publikoval v roku 1962 v časopise Mladá tvorba, o rok neskôr debutoval v almanachu mladých autorov „Dúfam, že nevyrušujem, Eva...
Neviem, kto je môj otec. Možno to nevie ani mama. Nepoznala som môjho deda. Nemala som brata ani strýka. V našej rodine sa muži normálne nevyskytovali. Iba mužské návštevy. Napríklad sused z piateho. Čo k nám chodil hrať žolíka. Keď som sa naučila rozprávať a môj mozoček šliapal na plné obrátky, opýtala som sa na deda.
V Knihe krátkych lások, čo trvajú večne sa spája osem príbehov. Portrétov dievčat a žien, ktoré zanechali v živote rozprávača hlbokú stopu. Bezmenný muž vyrástol v sovietskom sirotinci a svoje krátke lásky, často jednostranné a platonické, opisuje jednoducho a výstižne.
Publikácia je plná inšpiratívnych príbehov zo života o medziľudských vzťahoch a pôvabných obrázkov.
Túto otázku si položíme vo svojom živote veľakrát, pretože málokedy sa všetko skončí tak, ako by sme si želali. Sú ľudia (šťastlivci), ktorí si ju nemusia klásť príliš často. Sú však aj ľudia (smoliari), ktorí si ju kladú takmer každý deň.
Sbírka dopisů, deníkových poznámek, povídek a autobiografických črt z poloviny 50. let doplňují a zpřesňují obraz autora, který tolik ovlivnil kontrakulturu 60. let a svými popisy nočních můr, prorockých vizí a svobodou myšlení zasáhl do nejrůznějších oborů –heavymetalu, sci-fi literatury a filosofie.
Snově laděná novela českého autora střední generace v pěti volných částech evokuje pocity osamělosti člověka, který se vydává po stopách své minulosti.
Soubor Kláry Notaro je suverénním a originálním příspěvkem k dobré tradici české povídky. Příběhy lidí z různých koutů Francie – příslušníků odlišných generací, národností, pohlaví, světonázorů a sociálních vrstev – jsou nahlíženy zevnitř: očima toho, kdo v cizině zdomácněl, a současně zvnějšku: pohledem toho, kdo tu nikdy nebude úplně doma.
Knížka Setkání – s podtitulem povídky z Islandu – obsahuje 18 příběhů na rozhraní reality a fantazie, jejichž hrdinové se setkávají s všedními i nečekanými situacemi, ale také se svými představami, se svou minulostí a možná i budoucností. A v těchto setkáních mohou nacházet sami sebe, nebo naopak sami sobě se vzdalovat.
Po Paříži se cikcak proháněl taxíkem, ale protože chtěl okoštovat taky metro, nechal se dovézt až k secesní nástupní stanici Abbesses čili Abatyši, a sestoupiv tam do hlubin, pronesl k jednomu, náhodně zvolenému pasažérovi pečlivě připravenou větu v brněnské pařížštině (no, raději ji tu přetlumočíme): Nezlobte se, chtěl jsem vám jen říci, že Paříž
