Rty na sněhu Vladimíra Binara (* 1941) svým titulem ostře kontrastují s předchozí knihou básní Hlava žáru (2010), jež byla výrazně poznamenána šedesátými léty, jejich celkovou atmosférou, dějinnými proměnami a básnicko-uměleckými výboji.
Basnická sbírka brněnského autora, jejíž texty vznikaly původně jako poznámky v mobilu a týkají se autorova vztahu k otci, ženám, Líšni a ostatním pro autora důležitých témat, které však zpracovává s nadhledem a sebeironií. Některé básně byly i zhudebněny a jsou z duhé strany knihy ve zpěvníku
Básně Svatavy Antošové a fotografie Petra Kurandy z cyklu jizev v kůrách stromů. Co mají ony rytiny společného s lyrickými mikropříběhy básní v metafyzičtější rovině?
Masaoka Šiki (1867-1902) patří k nejlepším japonským básníkům haiku. Byl vlastně pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl o nové postupy. Přestože mu byl vyměřen tak krátký život, zanechal po sobě obrovské dílo. Věřil v jednoduchost básnického výrazu a v přesnost detailního pozorování.
Básnířka a překladatelka Bohumila Grögerová patří mezi nejvýznamnější osobnosti naší literatury. Její nová knížka Můj labyrint volně navazuje na dvě předchozí básnická vzpomínková díla – Rukopis a Dva zelené tóny –, jež vyšla v Edici současné české poezie.
Alfred Tennyson tvoril časti svojho diela na rôznych miestach, tak ako mu prichádzali na um jednotlivé okolnosti jeho priateľstva s Arthurom Henrym Hallamom. Nemal v úmysle publikovať ich ako celok, k tejto možnosti dospel, až keď si uvedomil, koľko veršov na túto tému už napísal.
Toto druhé vydání sbírky básní Obrazy malované slovy je vyznáním nejen velkému francouzskému malíři Paulu Cézannovi, jehož několik obrazů doplňuje text knížky, ale i svébytnou poctou obraznému vidění a lidské fantazii vůbec.
Martin Prebudila (1960) žije a tvorí v Starej Pazove v Srbsku. Po maturite na gymnáziu v Starej Pazove študoval slovenský jazyk a literatúru na Univerzite v Novom Sade. Pôsobil ako pedagóg, novinár a v súčasnosti je redaktorom v Slovenskej redakcii Novosadského rozhlasu. Patrí do literárneho zoskupenia - Generácia X.
Ak je niekto zo Slovákov žijúci v cudzine dobre známy medzi krajanmi v Amerike, Kanade, Argentíne, Austrálii, v Nemecku a inde, tak je to bez pochyby Ignác Zelenka, básnickým pseudonymom Eugen Vesnin (1913 - 1983). Poznajú ho nielen Slováci, ale vďaka jeho vedeckému a básnickému dielu aj mnohí cudzinci.
Poetka I. Lukáčová (autorka zbierok Slnko šetrí zápalkami, 1996, Písmovízia, 2002, Láskolam, 2004, Duo s ozvenou, 2006, Dotyky nehy, 2009, Deň celý láskavý, 2011) prichádza s pomerne nezvyčajným dielkom v súčasnej poézii - s ucelenou básnickou kompozíciou, ktorá je vystavaná na pôdoryse prírodnej lyriky.
Víťazoslav Hronec (narodený v roku 1944 v Srbsku), autor románu Plný ponor (Bratislava, zbierky poviedok Prievan (1976) a Pán vzduchu a kráľov syn (1999) a niekoľkých kníh esejí a kritík. Vydal aj päť básnických zbierok. Na Slovensku vyšli dva výbery z jeho tvorby: Podiel na jablku (Bratislava, 1990) a Dvere na nástupišti (Martin, 2010).
Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník.
Jedná se o sbírku básní z velké části duchovního obsahu, je podávána přijatelnou formou, civilním způsobem. „Prosté je mohutné“ – tak zní sice nevyslovené, ale stále demonstrované krédo autorského úsilí básníka, s jehož pracemi nyní přichází na knižní trh Agentura KRIGL, Praha známá svou službou poezii.
Dvě útlé knihy krátkých japonských básní haiku básníka Kobajaši Issy s krásnými ilustracemi Daniely Renčové potěší duši i oči. Absolventka Ústavu grafiky a designu v Plzni za toto výtvarné pojetí haiku získala ocenění Vojtěcha Preissiga od Spolku českých bibliofilů v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2012."
Kytice, stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena, je jedinou ucelenou sbírkou básní, kterou kdy slavný spisovatel vydal. Obsahuje třináct balad velmi silně ovlivněných slovanskou lidovou slovesností. Některé z nich byly inspirací i pro Antonína Dvořáka a sedm básní se stalo základem stejnojmenného filmu z roku 2000.
Máj – Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. V naší zemi asi není ani jeden dospělý člověk, který by si nepřipomenul první nádherné verše slavného Máchova Máje. Ale se znalostí celé básně už je to slabší. A to je rozhodně škoda.
Cyklus poézie Na milosť a nemilosť vznikal v rokoch 1982 - 1986. Striedanie obrazov a dôraz na prúd podvedomia kladú vysoké nároky na čitateľa. Mnohé parafrázy a odvolávky, ale aj antická, indická či kresťanská symbolika rátajú s jeho intelektuálnym rozhľadom, bez ktorého by nebola možná ich interpretácia.
Básne presahujú súkromie, verejnými obrazmi sa neraz tiahne kafkovský motív neidentifikovateľného nátlaku. Videnie ďalších aspektov reality nadobúda psychedelický rozmer, kde na kolaps sveta vystačí nedopatrenie či malá odchýlka od normálu, a tento moment prirodzene dopĺňa dobový kontext podozrievania.
Ako všetky doterajšie texty autora, aj tieto, v poradí už jeho piatej knihe, sú súčasné a autentické, stále však v snahe podať ich tak, aby svojho čitateľa neukrátil o vlastný priestor a uchopenie myšlienky. Svojským spôsobom poézie dáva nahliadnuť na jej osobné ponímanie vo vzťahu k človeku i jeho prostrediu.
