Mé srdce je podobné jako to vaše. Mé moře je podobné jako vaše. Má příliv i odliv, zaplavená města, trosečníky na březích i perly na dně příkopů. Sbírka básní Vzkazky slunci je sbírkou kamení. Je vylovena z mého oceánu a pečlivě protříděna. Na slunci, na světle, na očích. Básně vyprávějí příběhy lásky, zklamání i smíření.
Dlouhý bílý vous a vlas sepnutý do culíku. Na nose brejličky. Prsty mu střelhbitě běhají po klávesách piana. Ano, to je charismatický muzikant Jiří Svěrák, zvaný Šlupka. Namísto tónů nechal teď bezuzdně řádit svoji fantazii a výsledkem je knížka Šlo kopyto do světa a potkalo koně.
Poslední soubor povídek Josepha Mitchella (1908–1996), amerického novináře a prozaika. Nalezneme tu povídky z konce 30. a ze 40. let. Nejvýraznější a nejrozsáhlejší je povídka Mohawkové ve vysoké oceli, pojednávající o životě Mohawků v rezervaci i mimo ni – především při práci na výškových stavbách a mostech. J.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá, nic z její tvorby zatím v češtině knižně nevyšlo. Její básně jsou fascinující a provokativní, přitom formálně vytříbené.
Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu.
Kniha nastavuje formou básní a ilustrací alegorické zrcadlo jednotlivcům, skupinám lidí a celé lidské civilizaci. V závěru se zamýšlí nad principem mostu jakožto druhu křižovatky umožňující nezávislý pohyb v jinak kolizních směrech.
Devátá básnická sbírka křesťansky orientovaného autora.
Zlatí kohouti jsou básnickým debutem zkušené prozaičky a scenáristky Terezy Brdečkové. Knížku doplňují stylizované autorčiny fotografie. “Sbírku Zlatí kohouti tvoří dvacet pět básní. A přesto: jak rozdílné evokace, otázky, nálady, akcenty jsou v nich skryty.
Sbírka básní (poprvé vyšla v roce 1913), v níž teprve dvaadvacetiletý autor bilancuje svůj život a z pozice zmoudřelého člověka a vzpomíná na své mládí. S autorovými ilustracemi. Doslov Vladimír Justl.
Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec.
Volání páva je čtvrtou básnickou knihou Renaty Bulvové. Autorka vnímá poezii jako skok o tyči; laťka řeči a světa visí kdesi v mlze nad námi, básník se rozbíhá do neznáma, rozechvěle se odrazí ...
Výbor z poezie Vítězslava Nezvala připravil Ivan Wernisch.
Jean-Gaspard Páleníček představuje v básnické sbírce Mater speciosa své francouzské texty z let 2011–2017 s jejich paralelními překlady do češtiny, na kterých spolupracoval s Ivanem Matouškem. Páleníčkovy civilně laděné náhledy mezilidských mikrodramat ztvárňují vytříbeně úsporným básnickým jazykem archetypální témata zrození, štěstí, bolesti a smrti.
V nové sbírce známého básníka najdete miniaturní „detektivky“, ve kterých se motivy z televizních seriálů rafinovaně mísí se starověkými mýty, velmi současně pojaté básně na biblická témata i třeba ve verších psané rodinné memoáry. A taky řadu osobních vyznání zralého autora, který o sobě přiznává, že „nemá už lásky moc, moc lásky ale má.
Stanislav Denk. Narodil se 1962 v Brně. V občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce, kde žije a působí v místní správě. Vydal básnické sbírky Kámen mlýna (Host, 2008), Obruče vzduchu (Dybbuk, 2011) a Hrana ohně (Dybbuk, 2015). Uveden v ročence Nejlepší české básně 2011 (Host, 2012) a antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020).
Ve své knize, básník, překladatel, kolážista a publicista, fenomenologicky ohledává nejběžnější a nejbanálnější jevy, které jej obklopují, stejně jako tajemný, fantastický svět svého dětství, plný stínů, odlesků i snových obrazů.
Petr Kukal je básník tradiční, který slaví ženskou krásu a také všechno, co v nás probouzí. Autobus veršů, v němž sedí vždycky u okna, míří po té nejstarší trase: od Lásky k Smrti. Kukalovy poslední knihy — a sem patří i O jablko lehčí ráj — prozrazují, že cílová stanice se blíží.
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení. Spontaneita, kterou si Král uchoval až do konce.
Život, láska, samota, nicota, smrt. Tak je to jednoduché. Velká slova, nepotlačitelný patos, opatrná nostalgie. Úporné, zbytečné, i proto úsporné. Zmatené pravdy v lehkém oparu travestie. Nad propastmi nezbývá než létat.
