Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít?
Galerista, kurátor, mecenáš umění, publicista a renesanční člověk David Železný (4. 7. 1969 – 28. 2. 2023), starší syn bývalého ředitele TV Nova a bratr Jakuba, moderátora ČT. Ve sbírce Čtrnáctá komnata představil výběr svých básní z let 2022 a 2023, v nichž rezonuje i jeho boj s krutou nemocí.
Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom – jako žádný kulturní fenomén – nevyrůstá z prázdna. Z formálního hlediska nejde o pouhý poetický svazek, ale o koherentní a tematicky soudržnou básnickou sbírku.
Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí. Současně je to dvacátá sbírka vydaná od roku 2015 v nakladatelství Radix.
Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek.
Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně?
Když básník nazve svou knihu "Atlas", je jisté, že vám nabídne itinerář pozoruhodného výletu. A čím bližší cestu vám takto předestře, tím zajímavější to putování bude. Platí to i v případě třetí sbírky hradeckého autora Rostislava Opršala. Knížku doplňují úchvatné ilustrace Egona Schieleho.
Epocha žárovky je básnický film. Spojování smyslů, protože svět jedno je. Nelze poznat, ale lze poznávat a zakoušet. Vše je součástí světa, vše tvoří jeho takzvanou podstatu. Vysoké i nízké. Obraz se zvukem. Rozum s intuicí. Člověk s hmotou. Hmota s duší. Je to o tom, jak se setkávají. Jak si jsou navzájem podobni. Jak se svět stáčí do kruhů, do fraktálu.
Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně. Přijme-li čtenář pozvání, bude provázet básníka při jeho pobytu v onkologickém ústavu. Takže ano, těžké téma, ale odlehčené jak jen možno.
První část Oploceného lesa obsahuje texty, jež předvádějí mezní situace, popisují křehké lidské vztahy ve chvílích krajního vyhrocení a ukazují, jak často stačí jen malý krůček, abychom od vzájemných ústrků dospěli ke vzájemné pomoci nebo naopak, od pomoci k ústrkům.
Básnický debut Vojtěcha Beránka pracuje s lyrickými a často atemporálními výňatky z každodenních situací, kterými autor zachycuje skrytá a často netušená dramata všedních situací a dnů. Autorův básnický svět je syrový a tvrdý, viděný jakoby „zdola“ – z míst, kde se vyskytují lidé na okraji společnosti i jejího zájmu.
Malíř, básník a spisovatel Ivan R. Vičar napsal a vydal deset knih, z nich většinu pro děti a mládež. V roce 2013 vydal svoji první sbírku básní Kamínky obsahující básně napsané v předchozích letech. Tedy i ty, které napsal mladík sotva dvacetiletý. Tato druhá sbírka obsahuje básně napsané v uplynulých deseti letech, tedy mužem v plné zralosti.
Kniha ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká, píše se na přebalu básnické sbírky jednoho českého básníka, socialisty. Čas pokročil a my znovu sčítáme ztráty. Jakou chuť má nostalgie v zemi ubytoven a skladů? A jakými slovy můžeme mluvit o štěstí?
Vyjít z domu do zahrady ve společnosti těchto básní znamená vstoupit do znepokojivého světa, kde se čtenář zabydlí dřív, než zjistí, že se nemá kam vracet. Sametoví inkoustoví netopýři jemně znásilňují básně v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť.
