S literární tvorbou Heleny Christen se mohli čtenáři časopisů setkávat již od konce 80. let. Přesto sbírka Zazněl gong je po vydaných dramatických pracích A růže voní dál a Asteroid 89 jejím básnickým debutem.
V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřeným soustavně na poezii.
Výbor z poezie Petra Motýla z let 1992 — 2010. Knihu uspořádal a sestavil původně pro francouzské nakladatelství Editions Fissile Petr Král.
Poéma Král na střeše čítá ke dvěma tisícům veršů a vznikala v polovině sedmdesátých let v Izraeli, kde Franz Wurm tehdy pobýval. Na díle autor pracoval ještě další desetiletí, poprvé báseň vyšla až v roce 1997 ve švýcarském nakladatelství (Frauenfeld, Waldgut). Kniha vychází v zrcadlovém vydání obsahujícím německý originál a český překlad.
Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze.
Autor čtyř románů a 18 dalších knih jiných žánrů Felix Boom (vlastním jménem Pavel Skramlík) napsal na popud svého přítele básníka Aloise Marhoula svou první básnickou sbírku, v níž se věnuje milostné tématice, která v poezii nikdy nezhasla. A láska nezhasla v životě nikoho z nás. Otázkou bylo, zda ještě vůbec někdo čte poezii a má-li se vůbec psát.
Martin Šindelář přichází po šestí letech s novou sbírkou básní, ve které opět najdete několik ilustrací od známého výtvarníka Lukáše "Musy" Musila. V knize je na padesát básní rozdělených do tří částí.
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena), avšak nadále je hlavním rysem stručnost, důležitou roli hraje ticho.
Své první oficiálně vydané básnické sbírky se Jan Burian dočkal až roce 1990. Její název byl odvozen od stejnojmenného hudebního alba a do sbírky autor zařadil tři soubory textů vzniklých v 70. a 80. letech.
Přinášíme vám první interaktivní knihu básní na českém a dost možná, že i světovém knižním trhu. Překvapuje čtenáře realisticky snovým podáním syrovosti života a zároveň mu dává prostor k realizaci sebe samého. Přitom zažívá krkolomnou cestu nahoru a dolů závratnou rychlostí na horské dráze života.
Svou debutovou sbírkou Ona má křídla o sobě dal herec a básník Petr H. Batěk vědět jako o lyrickém básníkovi, který se nebojí projevit nejhlubší city. Výkřik motýla na ni navazuje. Petr H. Batěk popisuje, co se stane, když se člověku zbortí, v co věřil, jak je obtížné odhodlat se k novým začátkům, aby ho znovu nedovedly k bolestným koncům.
Nápad vydávat ročenky „nejlepších“ básní se zrodil v roce 1988 v USA. Dnes podobné antologie vycházejí v řadě zemí světa. I v českém prostředí jde o sledovaný a prestižní projekt, který letos završí desátý svazek.
Reeditovaný svazek básní Josefa Kainara (1917—1971) představuje výbor z autorova díla čtyřicátých a šedesátých let — Osudy (1940—1943), Nové mýty (1946), Lazar a píseň (1960) a Moje blues (1966). Působivost Kainarových textů těží z nevšedního propojení slova a hudby.
Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech.
Klára Goldstein (nar. 1988) na sebe před třemi lety upozornila nejen vítězstvím v Literární soutěži Františka Halase, ale následně i vyzrálým debutem Milíře (2016), sbírkou, v níž se ústrojně prolínají témata existenciální s intimními, privátní s angažovanými.
Kolik toho unese báseň?
Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů. Z nejistého pocitu, že nejlepší básní je etymologické heslo slova „remíz“ a že je třeba vytvářet nová přísloví.
Poezii docenta Emila Caldy lze zařadit ke tvorbě hravé, ironické, perziflážní, v tradici například „anarchopoezie“ Josefa Macha, Františka Gellnera, nedávno byly zveřejněny podobně laděné básně Jaroslava Haška. Leč všechny analogie zákonitě kulhají, Caldovy verše nejsou odvozené, ač rodokmen nemohou nemít.
Klímova čtvrtá sbírka je v prvé řadě poctou velkým básníkům, kteří tematizovali plynutí ročních dob – Karlu Tomanovi, Josefu Horovi či Janu Skácelovi. Klíma toto spojení přiznává poetikou, která k jejich poetice explicitně odkazuje formou ozvuků a „dialogů“ s těmito básníky.
