Kniha Nové devínske elégie obsahuje tridsaťpäť básní. Pre tvorbu Z. Đerića je príznačná originálna básnická forma, ktorá v podobe akrostichu, v ktorom sa nachádza srbská azbuka od písmenka A po Š, napodobňuje formu stredovekej azbukovej modlitby. Je to silný odkaz na spoločné staroslovanské dedičstvo.
Kniha Výstava oblakov obsahuje štyridsať básní. Jedným z najsilnejších inšpiračných prameňov poetiky I. Negrišoraca je vo veľkej miere novodobejší historický osud srbského národa, ku ktorému aj sám patrí, ale aj osud jednotlivca, ktorý si v tomto komplexnom súčasnom živote hľadá orientačné body a spôsoby, ako vôbec prežiť.
Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol.
Rozšířené a přepracované vydání básnického debutu Miroslava Olšovského, jenž vyšel jako výbor roku 2006 pod názvem Záznamy prázdnot. Nový soubor přináší dalších čtyřiačtyřicet dosud knižně nepublikovaných básní, a je tedy návratem k původnímu (autorskému) konceptuálnímu rozvrhu.
„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede.
Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.
čistá duša je pseudonym, ktorý sa vďaka slovným hračkám stal fenoménom slovenského internetu. Kniha čistá duša je výber z tvorby, ktorá bola zverejňovaná na sociálnych sieťach facebook a instagram, doplnená o doposiaľ nezverejnené texty. Texty sú výplodom bohatej fantázie a nenaplnených túžob, väčšina z nich je intímnych a absolútne osobných.
Básnický debut ženy, spisovatelky, rusistky, bojovnice za svobodu, která část svého srdce zanechala v Rusku a jeho bývalých državách. Civilní poesie stejně jako civilní ruský svět sám.
Prvotina Lukáše Sedláčka zaujme neobvyklou obrazností, rafinovaně precizním rytmem, důrazem na smyslové prožívání. Za mozaikou ostře řezaných, hutných a lakonických obrazů postupně tušíme pevnou kostru, dostředivé pnutí, rýsující se prožitkové těžiště.
Roztavené putá sú nová basnická zbierka od Zdenky Wenzlovej Švábekovej Vy všetci, ktorí sa práve chystáte čítať moje básne, by ste mali vedieť, že vás v nich nepovediem ružovou záhradou a nebudem vám šepkať ľubozvučné vášnivé slová, ktoré bežne v poézii očakávame, mysliac si, že láska a jej vášeň je tá najväčšia emócia nášho života.
Aj na básnika, ba na celú generáciu spisovateľov sa časom zabudne, ak ich nikto nepripomína. Zabudnutou mala zostať aj silná básnická generácia, pre ktorú bola lojalita ku komunistickému režimu povinným vízom pri vstupe do literatúry. A predsa akoby inkriminovaná doba bola živnejšou pôdou pre poéziu ako náš pragmatický dnešok.
Když se svět mění tak rychle, že mu přestanete rozumět, nemá smysl snažit se udržet prst na tepu doby. Můžete se ji ale pokusit chytit pěkně pod krkem. Tak tomu činí i Jakub Strouhal ve své debutové sbírce. Bez sentimentu a uplačtěnosti zve čtenáře do intimního prostoru, kde jedině se lze podělit o vše: létání s větroněm i rány do hlavy.
Již druhá kniha veršů plzeňského autora volně navazuje na „Verše až z venkova“ a je tematicky věnována především dění „nad našimi hlavami“.
Miroslav Brück (1964) básnicky debutoval v roku 1989 zbierkou Noc, tráva v pozadí. Potom mu v takmer pravidelných intervaloch vyšlo ďalších šesť kníh poézie, naposledy Podstata rieky (2012).
Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti. Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení. Přísná chudoba se zvrtne do bezuzdného hýření. Okamžiky klidu a odevzdání se promění v bouři emocí.
Ján Gavura, nositeľ Ceny Ivana Kraska za najlepší debut v slovenčine (Pálenie včiel, 2001), sa po piatich rokoch vracia na literárnu scénu štvrtou básnickou zbierkou Kráľ hlad (2017).
Poezii Miroslava Černého dlouhodobě formují inspirace z absolvovaných cest i práce na překladech starých ság, mýtů a pověstí. Autor se přitom nesnaží o pouhou „exotizaci“ verše prostřednictvím cizích míst, názvů a jmen, ani o zahrnování vypůjčených látek a námětů do poezie vlastní.
Druhá sbírka Radka Glabazni signalizuje úkrok od poetiky jeho dvojjazyčné prvotiny „Teď ještě hlavou o střepy“, kde autor hledal inspiraci zejména v místech spojených s jeho oblíbenými literárními postavami a tvůrci.
Brilantný jazyk, jedinečnosť myšlienkových postupov, originalita a genialita, to všetko sú atribúty, ktoré hovoria o nadčasovej kvalite Blokovej poézie. Hlavné témy jeho poézie našli riešenie v cykle Vlasť (Čo vietor spieva). Celkovo je pre Blokovu tvorbu charakteristické paradoxné prelínanie mystického a reálneho.
Druhý díl sborníku opět nahlíží do literárního dění zlínského regionu. Přináší texty Antonína Bajaji, Luďka Dufka, Josefa Holmana, básníků Jiřího Dynky a Libora Pločka, Milana Libigera a Marka Jana Vilímka i muzikantů Karla Markytána a Vlasty Redla, kteří jsou pevně spojeni se Zlínskem.