Eduardo Giuliano trávi vianočný čas s rodinou a teší sa z vnúčat. Darček, ktorý dostane od mladšej dcéry Anny, mu prinavráti spomienky z čias dospievania a vyrozpráva jej príbeh tak, ako si naň pamätal. „Bolo horúce leto 1943 a vojna v Európe prebiehala na všetkých frontoch. Mal som trinásť a s rodičmi som býval v prístavnom mestečku Janov.
Mezi zápisky našich pradědů z Velké války je deník polního kuráta Stanislava Sudy výjimečný. Pokrývá dlouhé období od začátku války až do léta 1917 autorovu daru barvitě zážitky se čte doslova dechem. Navíc ho psal aktivní a oblíbený feldkurát, který se stýkal s důstojníky i s vojáky v zákopech.
Milovaný dom, rodinné útočisko, skutočný význam domova. V roku 1939, keď nacisti okupovali Prahu, rozhodla sa Annina rodina zachrániť si vlastné životy a opustila svoj elegantný dom pri Pražskom hrade, pričom sa musela vzdať aj svojho prepychového života. Nastúpili na vlak a absolvovali hrôzostrašnú cestu do nacistických Drážďan, ktorá všetko zmenila.
29. listopadu 1940 kráčelo ulicemi Varšavy 170 dětí. Se sevřeným srdcem, ale vztyčenou hlavou opouštěli v čele s doktorem Korczakem svůj krásný sirotčinec na Krochmalné ulici a odcházeli do varšavského ghetta. Jejich nový dům je daleko menší a ghetto vypadá jako vězení, kam zavírají každý den více a více Židů. Naštěstí nad nimi bdí doktor Korczak.
Strhujúci príbeh o Irene Sendlerovej - hrdinke, ktorá sa stala ženskou verziou Oskara Schindlera a zachránila pred smrťou a deportáciou 2 500 detí z nacistami okupovaného Poľska. V roku 1942 dostáva mladá sociálna pracovníčka Irena Sendlerová povolenie vstúpiť do varšavského geta ako verejná zdravotná špecialistka.
Irena Sendlerová bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila před jistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádné výjimečné postavení ani majetek. Dalo by se říci, že to byla obyčejná sociální pracovnice.
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán.
Napjatě očekávané pokračování románové zpovědi vojáka českých speciálních jednotek Na začátku knihy se hlavní hrdina po devíti měsících pekla sovětsko-afghánské války ocitá v tehdejším komunistickém vězení. Opět bojuje, tentokrát ale proti těžkým zločincům a totalitnímu systému.
16 stran originálních dosud nezveřejněných fotografických příloh a map Píše se rok 1942 a nacisté jsou na nejlepší cestě stvořit jako první zbraň nevídané ničivé síly. Mají fyziky. Mají uran. Už potřebují jen získat dostatečné množství jediné látky: těžké vody, která se vyrábí v norském Vemorku, jediné továrně svého druhu na celém světě.
Poručík zpravodajské služby Nathan Blum rutinně dekóduje zprávy z obsazeného Polska. Po útěku z krakovského ghetta - poté, co nacisté popravili jeho rodinu – však Nathan touží udělat něco velkého pro svoji rodnou zemi zmítanou válkou. Nikdy však neočekával návrh, který obdrží od svého nadřízeného Billa Donovana.
Jak napsat román o nejdramatičtější době života, kterou byly pro mne, sedmnáctiletého gymnasistu, poslední měsíce druhé světové války, únor až květen 1945?
Dva bratři, Karl a Gerhard, žijí poklidným životem v rodném městě Hamburku. Karl se po smrti otce ujímá vedení rodinné textilní továrny. Žije ve šťastném manželství se ženou a čtyřmi dětmi. Gerhard je profesorem matematiky na univerzitě. Po smrti manželky a dcery se plně ponořil do práce a psaní knih.
Chystáme se vyprávět vzrušující příběh jednoho z největších hrdinů československé zahraniční armády?-?příběh plukovníka a posléze generálmajora v.?v.?
Bastogne… To belgické městečko se může stát osudem celé spojenecké invazní armády, která na podzim 1944 postoupila až k hranicím hitlerovské říše. Jenže za nejtužších mrazů se z Německa jako netopýr z pekla vynořily elitní nacistické pluky, připravené utopit Spojence v krvi.
Ako to chodilo v Odese je štvrtou knihou z edície Knižná klasika denníka SME. Začiatok 20. storočia bol nepokojným obdobím najmä pre židovské rodiny – Isaak ako dieťa prežil pogrom len vďaka skrývaniu sa v dome katolíckej rodiny. V poviedkach vystupujú židovskí zločinci – najmä zlodeji, ale aj drobní obchodníci a remeselníci.
Téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovává Lubomír Kubík ve své knize románovými prostředky. Drží se všech dostupných historických faktů o dané události, avšak jak naznačuje sám název románu, nově se zamýšlí nejen nad společensko-politickými okolnostmi atentátu, ale i nad vnitřními pohnutkami jeho přímých aktérů.
S odkazem na slavnou románovou reportáž Hoří už Paříž?
Československá republika tváří v tvář německé válečné mašinerii. Zničující válka, prolitá krev, ale také nezdolnost, víra a naděje. Příběh této jedinečné historické mystifikace začíná přesně tam, kde skončila předchozí kniha 1938 Věrni zůstaneme - tedy v noci 30. září, těsně předtím, než zazněly první výstřely války o Československo.
Na počátku se zdá, že v Rocca di Sasso - smyšlené horské vesnici podobné mnoha jiným alpským vsím, nad níž se tyčí vysoká majestátní hora opředená spoustou legend - se čas jako by zastavil, "minulost tu nikdy doopravdy nepomine a přítomnost není nikdy doopravdy přítomná". Ale nic netrvá věčně.
