Nový román Ondřeje Štindla nabízí v hojné míře to, co známe už z autorových předchozích tří próz – řečeno s českými literárními recenzenty, „Štindl je výborný vypravěč s nezaměnitelným stylem“ (Reflex), vyznačujícím se „nezvyklou bohatostí i obrazností jazyka“ (Deník N), jehož příběhy jsou vždy vystavěny „s vnitřní logikou, a přitom s
Román Milenec mé matky vypráví příběh Toma, Chorvata, žijícího v bývalém Československu až po současnost. Deník, který si Tom psal, se náhodou dostane do rukou návrhářky Valerie, jejíž matka se stala jeho milenkou. Je to příběh plný lásky, vášně, žárlivosti, zvratů, neschopnosti a následného odpuštění, které však přichází pozdě.
Román Šárky Šiškové Ještě je čas nabízí opět nečekané otázky i zajímavé odpovědi na spoustu obyčejných i velmi závažných témat, která se týkají našeho života. Je to krásný příběh ze současnosti o hledání štěstí a smyslu života, který by rozhodně neměl uniknout pozornosti vnímavého čtenáře.
V nové próze Aleny Wagnerové se čtenář setkává s řadou kulturně i duchovně významných historických osobností – světícím biskupem pražským a kunsthistorikem Antonínem Podlahou, spisovatelem Karlem Krausem, básníkem Reinerem Mariou Rilkem, malířem Maxem Švabinským a Johannesem a Sidonií Nádhernými. Nejde však o historický román, nýbrž o novelu v dopisech.
Autor je slovenský básnik, prozaik, esejista, výtvarník, ale najmä kazateľ Cirkvi bratskej. Jeho nová próza je inšpirovaná pobytom a meditáciami na Mariánskej hore nad Levočou. Kniha je snovou výpravou do sveta dospievajúceho dievčaťa. Ocitne sa na svete bez toho, aby ju tu niekto chcel.
Přál bych si mít život jako z pohádky, řekl jednoho dne herec Daniel Krejčík svému partnerovi a spustil tím řetěz nečekaných událostí. Umět si správně přát je totiž mnohem těžší, než si myslíte, zejména když si nejdřív pořídíte rovnou zámek. Chátrající zámek. Jak vypadá život v záři reflektorů a na zámku? Je to splněné přání?
Ištván Jeseter se narodil jednoho zářijového odpoledne v tramvaji číslo 17 ze špatně vyrešeršovaného novinového článku – jeho otcem je nepokrytá lež a matkou mizerná novinářská práce. Jediné, co má, je rybí šupina pro štěstí a doklad o tom, že je duševním dědictvím jistého Metoděje H., který ovšem tvrdí, že je to celé nějaký omyl.
Topeka, Kansas. Rok 1997. Adam Gordon, student čtvrtého ročníku střední školy, se připravuje na celoamerické finále v debatní soutěži. Ta ovšem k jeho zklamání připomíná spíš jakýsi absurdní rituál, protože v ní už nejde ani tak o obsah a smysl jako o množství argumentů vznášených rychlostí tří set slov za minutu s cílem převálcovat soupeře.
Hlavní motiv Manových povídek je voda, která utváří ducha krajiny, skrývá před námi těla mlčenlivých ryb, a především k sobě přitahuje tajemnou silou řadu podivínských postav, někdy strašidelných, hrozivých, jindy v jejich tragické bezmocnosti blízkých a dojemných.
Eloise je energická a zajímavá dívka, která do Toryina života vstoupí poněkud nečekaně. Má za sebou řadu náročných životních peripetií, na dvanáctileté děvče toho prožila opravdu hodně. Zvládat různá zklamání a traumata jí pomáhá její bohatý vnitřní život, imaginární svět, který je jí útočištěm i pastí.
Naše nevědomí si s námi dělá, co ho zrovna napadne. Pohlcující, ničivá matka, ma donin komplex, strach z převzetí zodpovědnosti za vlastní život, vražedná sebenenávist… to všechno jsou témata, s nimiž se Nigredův hrdina Nick, hloubavý čtenář Dostojevské ho, musí vyrovnávat.
O čom je táto zbierka týchto poskladaných slov?
Edice deníků jedné z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy Karla Teigeho (1900–1951) z let 1912?
„Je zvláštním paradoxem, že nám život spoustu z těch nejjasnějších, nejvíce uklidňujících lekcí uděluje ve chvílích, kdy jsme na tom nejhůře. Na druhou stranu, nikdy přece nemyslíme na jídlo víc, než když jsme hladoví, a netoužíme po záchranném člunu, dokud se netopíme.
Publikace je výborem dopisů, které Mozart napsal své ženě Konstanci převážně v posledních třech letech svého života. Dopisy hravé a provokativní stejně jako vážné a zoufalé jsou překvapivým dokladem něžného vztahu, jenž byl i v krizových posledních měsících naplněn neutuchající touhou a měl téměř podobu spolčení proti zbytku světa.
Dne 8. května roku 1937 vyzval spisovatel Jaroslav Foglar čtenáře časopisu Mladý hlasatel k zakládání klubů – dětských part bez dospělého vedoucího. V prosinci roku 1938 se ve stejném časopise objevil první díl dnes již kultovního seriálu Rychlé šípy . Pro tehdejší děti šlo o skutečné zjevení.
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar?
Mistrovský psychologický román o zločinu a trestu, o odplatě a zúčtování — a také o lásce Píše se rok 2016 a v Berlíně se nečekaně protnou osudy tří lidí, kteří jsou natolik odlišní, že by se jen stěží dali najít rozdílnější. Kočka je mladá herečka původem z Gruzie, nadaná, neklidná, těkavá, vášnivě oddaná divadlu a své rodině.
S přáteli je život vždycky veselejší. Jen se do něj nesmí vkrást pomsta. Londýňanky Simi, Ronke a Boo jsou kamarádky na život a na smrt.
Vojsko v branách města znamená ničení, vraždění, znásilňování a loupeže, alespoň v obecné představě. Vojáci však ve městech také obchodovali a navazovali přátelské, a dokonce příbuzenské vztahy. Opevněná města se z jejich ubytovávání a zaopatřování snažila získat nejednu výhodu.