V češtině první kompletní překlad Prudentiových hymnů, jejichž autor ještě ve své osobě i tvorbě spojuje rysy doznívající pohanské antiky a vzmáhajícího se křesťanství a z nichž některé se staly součástí Římského breviáře.
Kolektivní studie Řád a chaos v archaických kulturách přináší sedm statí předních českých badatelů, kteří analyzují pojmy řádu a chaosu ve vybraných archaických kulturách. Všechny studie spojuje snaha neomezovat analýzu řádu a chaosu na jeden z jejich konkrétních projevů (mytologie, náboženství, společenské poměry, právo) ale uchopit je v jejich celku.
Pusté ostrovy shrnují méně známé texty, které Gilles Deleuze publikoval v letech 1953-1974 v různých časopisech, jeho předmluvy a rozhovory či kapitoly ve sbornících a kolektivních dílech. Představují nedocenitelný vstup do jinak myšlenkově značně náročných knih tohoto francouzského filosofa, věnovaných nejen filosofii (Hume, Nietzsche, Bergson aj.
Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón, reprezentuje formu moudrosti, která se projevovala zejména stručnými sentencemi s morálním podtextem.
"Tato kniha je pokračováním a závěrem "Kapitalismua schizofrenie", jehož prvním svazkem byl "Anti-Oidipus". Neskládá se z kapitol, ale z "plošin". Dál se pokusíme vysvětlit, proč (a také proč jsou texty datovány). Do jisté míry lze tyto plošiny číst nezávisle na sobě, kromě závěru, který je třeba číst až nakonec (...)."
Hieronymus ze Stridonu čili svatý Jeroným napsal na sklonku 4. století podle modelu, zděděného od antických rétorů, první dějiny křesťanského písemnictví. Zahrnul do nich autory knih Nového zákona, teology pravověrné i heretické, i první autory duchovní poezie. Bral v potaz jak teologickou, tak literární stránku jejich díla.
Přestože studie H. L. Dreyfuse a P. Rabinowa je jednou z vůbec prvních knižních publikací věnovaných Michelu Foucaultovi, stále patří k těm nejdůkladnějším a nejoriginálějším knihám, které byly tomuto filosofovi kdy věnovány.
Komentář k Sáze o Hervaře nabízí osvětlení a výklad stěžejních témat, které textem ságy pronikají a určují tak její kulturní význam.
Myslíme pojmy, to jest slovy, avšak je rovněž možné myslet obrazy? Nikoli obrazným způsobem, metaforami a jinými prostředky nepřímého vyjadřování, nýbrž skutečně v obraze?
Novoplatonik Proklos (412-485) byl jedním z největších pozdně antických helénských filosofů. Významně ovlivnil středověkou, renesanční i německou klasickou filosofii, přesto však v českém prostředí zůstává takřka neznámý. Předkládaná publikace je v celosvětovém měřítku prvním systematickým úvodem do Proklova myšlení.
Mytická sága patřící mezi klasická díla literatury starého Severu.
Sborník Mýtus a geografie shrnuje jedenáct studií předních českých badatelů, jež spojuje otázka po způsobu, jakým člověk vnímá svět v tom nejširším smyslu slova: jako nejbližší okolí, jako kosmický celek, jako svět ,za´ naším světem.
Cílem této studie je nastínit některé z podob interakce mezi freudovskou a lacanovskou psychoanalýzou a jinými humanitními disciplínami ve francouzském kontextu. Její první část je věnována stručnému úvodu do některých aspektů Freudovy a Lacanovy teorie (status subjektu, topika, psychický symbolismus).
Sborník Spánek a sny obsahuje dvanáct studií předních českých badatelů a čtenář v něm může získat hlubší přehled o postojích ke spánku a snu, které převládaly v osmi vybraných archaických kulturách. Sborník pokrývá reprezentativní geografickou i historickou oblast: od nejstarších čínských snů, zaznamenaných za vlády dynastie Shang (13. st. př. n. l.
Tato próza byla otištěna časopisecky na začátku 20. století, přítomné vydání je rekonstrukcí autorského textu, doplňující redakčně cenzurované pasáže. Ústředním tématem díla Josefa K. Šlejhara, řazeného mezi naturalisty, je tragika lidského bytí, až k obludnosti deformovaný obraz elementárního zla, z něhož není východiska, krom smrti.
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios.
Závěrečný díl rozsáhlého empedokleovského opusu nabízí detailní komentáře textů vydaných v předcházejícím druhém svazku. Autor se snažil podchytit všechny sporné a nejasné prvky, přehledně představit jejich možná řešení a zasadit je do kontextu minulého i současného bádání.
Sborník vznikl v rámci přednáškového cyklu Věštby a proroctví, zorganizovaného v Ústavu filosofie a religionistiky FF UK.
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios.
Po teoretické studii, v níž se autor zaměřil na výklad života a díla předsokratovského filosofa Empedoklea (Praha 2002), přináší druhý svazek edici všech řeckých zlomků a svědectví, kterou provází paralelní český překlad.